neděle 31. srpna 2008

Žehuňský rybník

Žluťásek(31. srpna 2008) 
 
Sotva uběhl týden od návratu z pozorování na severním pobřeží, už nás to zase táhne k rybníkům. Říkáme si, že se alespoň na chvíli podíváme někam blízko, a tak jsme jeli obhlédnout Žehuňský rybník. Dorazili jsme až kolem deváté hodiny a již začínalo být poměrně značné teplo, takže jsme neměli žádná velká očekávání. Spíš jsme to pojali jako příjemnou vycházku. První se ukázaly čejky chocholaté, asi dvacítka se dobře maskovala v čerstvě zoraném poli. Dalším pak byl dospělý orel mořský - vzlétl z kraje rákosin a za ním hned druhý. Přelétli rybník a usadili se na velmi vzdáleném stromě. Vlaštovka obecnáOrli mořské jsme už viděli na řadě míst, ale pokud pomineme nádrž Nové Mlýny, je to první lokalita, kdy letos vidíme najednou více než jednoho. Pokračujeme po cestě kolem rákosin a luk. I když teplota stále připomíná letní měsíce, stopy přicházejícího podzimu jsou již patrné – zasychající louky, nádherně vybarvené šípky a první rozkvetlé skupinky ocúnů jesenních. Louky i rákosiny jsou prázdné, pár ptáčků se pak pohybuje v okolních křovinách a stromech – sýkory, pěnice pokřovní a černohlavá, zvonek zelený, červenka obecná, strnad obecný. Nad rybníkem prolétává několik racků chechtavých a bylo vidět i jednoho mladého velkého racka. Vzduchem se prohnalo pár rorýsů obecných a drátech trolejí hřadují nebojácné vlaštovky obecné. Zahlédneme ještě poštolku obecnou, motáka pochopa, volavky popelavé, kormorány velké a mladého ťuhýka obecného. Nejčetnější jsou však špačci obecní – prolétávají v táhlých hejnech o několika stovkách jedinců. 
 
 



Ocún jesenní

sobota 30. srpna 2008

Německo 2008

Schlesswig – Holsteinisches Wattenmeer

srpen 2008


O prázdninách jsme vyrazili na týdenní birdwatchingovou dovolenou, a to na severoněmecké pobřeží národního parku Schlesswig–Holsteinisches Wattenmeer. Východiskem bylo malé přímořské městečko Dagebüll téměř u dánských hranic. Okolí je vyhlášenou ptačí rezervací a navíc sem turisté jezdí „wattovat“, tj. chodit po bahně. Tyto watty tvoří několikasetmetrovou plochu, ze které úplně zmizí voda při odlivu. Na normální koupání tu (alespoň touhle dobou) není příliš vhodné počasí. Od moře fouká silný vítr, který často přinese mírný déšť. V okolí Dagebüllu, a vlastně v téměř celém severním Německu se rozkládají místo lesů samé pastviny pro nespočet ovcí, které jen občas vystřídají černobílé krávy. Nikde jsme nespatřili žádné křoví nebo náznak divoké přírody, původní ráz krajiny byl už hodně pozměněn. Moře se rozkládalo za umělým zatravněným oploceným valem s popásajícími se ovcemi. Kvalitní cesty a četné branky umožňují turistům volný přístup k ovcím i moři.

Večer. Rychle jsme se ubytovali v kempu a spěchali na podvečerní obhlídku mořského pobřeží. Prvními druhy, které jsme viděli byla volavka popelavá, husa velká, kachna divoká, moták pochop, holub hřivnáč, racek chechtavý, špačci, vrány, sýkory koňadry, kos, konipas bílý, vlaštovky a jiřičky. Mezi zajímavější pozorování můžeme zařadit osamělého tenkozobce opačného a na louce hejno nejméně 180 ústřičníků velkých. Opodál se v bahně procházeli dva vodouši šedí a asi deset vodoušů rudonohých. V dáli jsme rozeznaly zahnutý zobák kolihy velké a blízko břehu skupinku kulíků písečných. Jakmile trochu ustoupila voda, začali se na bahno stahovat nenápadná hejnka bahňáků. Přilétla skupinka dvanácti břehoušů rudých, v šedobílém jespákovi jsme poznali jespáka rezavého, objevil se i jespák obecný. Nepřibývali pouze bahňáci. Mezi racky chechtavými se objevili racci stříbřití, nad hlavou nám prolétávali dva racci žlutonozí a v dáli se zvedala hejna hus velkých. Narazili jsme také na skupinu šedesáti až sedmdesáti husic liščích. Cestou zpátky se ještě kocháme pohledem na ústřičníky a před nimi v trávě si povšimneme dobře maskovaných šestnácti kulíků zlatých a dvou konipasů lučních hledajících potravu v trávě spolu s konipasy bílými. Tak nám končí první den a natěšeni na zítřek se ukládáme ke spánku.


Den druhý. Budíček jsme si nařídili na sedmou, abychom nepromeškali začátek odlivu. Probouzíme se opět do zamračeného větrného dne s občasnými přeháňkami. Bereme dalekohledy, monokulár, foťáky a dosud nevyzkoušený adaptér pro digiscoping. Takto naloženi se opět vydáváme k dagebüllskému pobřeží. Trochu jsme se ale přepočítali, takže místo začátku odlivu jsme stihli jeho vrchol. Voda byla v nedohlednu a většina bahňáků taky. Ale na první pohled se zde zdržovaly tisíce ptáků. A hned nás napadla otázka jak se vůbec dá něco počítat. Před námi byla směrem k moři plocha několika set metrů bahnitého dna, která se táhla podél pobřeží kam až oko dohlédlo. A všude byli roztroušení ptáci – takže stovky, tisíce ptáků (např. jen v menším zálivu najednou 5 tisíc bahňáků). Proto píšeme počty jen pokud se jedná o nějakou zajímavost nebo jasně ohraničenou lokalitu (navíc nám nešlo ani tak o počty, jako o zážitek). Hned u kraje břehu se mezi kameny přehrabovalo několik kameňáčků pestrých v zimním šatu. Ostatní ptáci byli ale daleko, a tak jsme sundali jsme boty, připevnili je po stranách už tak naloženého batohu, vyhrnuli kalhoty a hurá na watty! Říkali jsme si, že bychom to wattování měli také vyzkoušet. Nebylo to špatné, ale ten náklad se přece jen pronese. Vždy když jsme se trochu přiblížili k nějakému hejnu, zabořili jsme stativ do bahna a sledovali stovky ústřičníků (odhadli jsme jejich počet až na 500), kulíky písečné, desítky jespáků obecných, vodoušů rudonohých, břehoušů rudých, kolih velkých, racků chechtavých, několik racků stříbřitých, žlutonohých, jednoho vodouše šedého, pisíka obecného a více než 30 jespáků rezavých. Přilétlo také obrovské hejno (nejméně 500 ex.) kulíků zlatých a podařilo se nám objevit kolem patnácti kulíků bledých. Něž jsme se dostali zpět na břeh, krásně jsme celí zmokli. Naštěstí silný vítr déšť zase rychle zahnal, a tak jsme se po obědě mohli vydat tentokrát na sever od kempu. Složení druhů tu bylo podobné, ale navíc jsme objevili nejméně patnáct rybáků severních, kteří postávali na kůlech či na písku. Stativákem jsme ještě prohledali široké okolí na obě strany, což nám přineslo objev velkého racka mořského, desítek kolih, břehoušů rudých, ústřičníků a velmi vzdáleného početného hejna kajek mořských v prostém šatu (200).


Den třetí. Nařizovat budíčka jsme se ani nesnažili, protože odliv si stejně přijde, kdy chce. O probuzení se nám tentokrát postaralo jakési cinkání, tichý hlahol a šramot. Když jsme vylezli ze stanu, zjistili jsme, že jsme ze všech stran „obklíčeni“ stany české ornitologické výpravy CK Carabus. Alespoň tu už s dalekohledy nebudeme chodit jako „exoti“ jediní! Naše dnešní cesta vedla k asi sedm kilometrů vzdálené rezervaci Hauke-Heien Koog, kterou se táhne silnice, jež má z jedné strany moře a z druhé tři velká jezera. Je tu několik odpočívadel (i s přístupem k moři), kde lze zastavit a pozorovat ptáky. Silný vítr nám ale nedovoloval udržet stativ nehybně, takže jsme zvolili metodu pozorování z auta. Viděli jsme podobné ptáky jako u moře v Dagebüllu, ale na nejjižnějším odpočívadle jsme pozorovali úžasnou koncentraci ptáků. Nejrůznější druhy byly tak promíchané a nahuštěné, že vlastně tvořili jedno velké hejno. Nejnápadnější byly početné bernešky bělolící, kterých tu bylo několik set. A další stovky hus velkých. V další části hejna stály též stovky ústřičníků velkých a desítky jespáků obecných. Vpředu běhalo mezi kachnami divokými pár kulíků písečných a nad hlavou jim létalo spoustu racků chechtavých, méně racků stříbřitých a ojediněle jsme zahlédli i racka mořského či žlutonohého. Mezi kachnami se ještě ukrývaly kopřivky obecné a hvízdáci euroazijští. Dále jsme pozorovali lysky černé, čejky chocholaté, špačky, kormorány velké, kolem dvacítky husic liščích a čtyři kolihy velké. Zajímavé bylo velké hejno kulíků zlatých, respekt. jejich chování. Břeh byl porostlý nízkými keříčky hnědobílého pcháče a kulíci sedali mezi ně. Nejdříve se jedinci promísili s keříky a potom už přecházeli do hustého hejna. Na dálku opravdu nešlo snadno rozlišit, co jsou ptáci a co porost. Takhle se dokázalo i hejno nejméně pětiset ptáků elegantně maskovat, zkrátka dokonalé mimikry. Dlouhé minuty jsem si prohlíželi hejna a hledali nějakou zajímavost. Nakonec jsme se setkali s úspěchem – nejdříve jsme viděli světlou husu tibetskou (indickou), mezi berneškami bělolícími tři bernešky velké a na okamžik zřejmě husici nilskou. Na dalším místě jezera bylo k vidění až 250 tenkozobců opačných a asi 60 kolpíků bílých. Zahlédli jsme i pisíka obecného, rybáky obecné, dvě husy běločelé a poláky chocholačky. Kromě této rezervace jsme zajeli také k lokalitě Beltringhalder Koog asi 20 km na jih. Hned u vjezdu do rezervace nás uvítala skupina 19 kajek mořských jen kousek od břehu. Jaká škoda, že jsme dnes foťáky kvůli špatnému počasí nebrali! Ze zajímavějších druhů jsme tu pozorovali hoholy severní, jespáky rezavé a v Německu poprvé potápky roháče a konopky obecné. Cestou zpět jsme znovu prohlédli rezervaci Hauke-Heien Koog a večer jsme ještě vyrazili prozkoumat již docela známé okolí kempu, protože jsme předpokládali začátek odlivu. Opět se ale potvrdilo, že je odliv nepředvídatelný, protože na rozdíl od prvního dne právě vrcholil příliv. Přestože jsme mysleli, že nás tu už moc ptáků nepřekvapí, objevili jsme hejno 250 husic liščích.

Den čtvrtý. Byť večer byly náznaky zlepšení, ráno bylo jasné, že silný vítr neustal.Ale chvílemi už zasvítilo sluníčko a tak jsme vzali dalekohledy a tentokrát i foťáky a vyrazili na stejnou trasu jako včera. V první rezervaci (Hauke-Heien Koog) jsme hned u prvního odpočívadla v dálce mezi labutěmi viděli i dvě krásné labutě černé. A aby těch labutí nebylo málo, na druhé nádrži plavala nedaleko hejnka lžičáků pestrých osamělá labuť zpěvná. Také jsme našli husici nilskou, tentokrát velmi blízko a navíc s partnerem. „Rozmnožily se“ i husy tibetské, kterých jsme v hejnu bernešek napočítali už minimálně jedenáct a přibylo i bernešek velkých. Také nás upoutaly různě zbarvené kachny (i albín) a bernešky - nejpravděpodobněji kříženci bernešky bělolící a velké, některé asi i něčeho jiného. Dalšími druhy byli rybáci černí a racci malí. V jejich blízkosti se také potulovaly tři bekasiny otavní, hojně jespáků bojovných, opět tenkozobci a velké hejno kolpíků – kolegové jich napočítali přes stovku. Z druhů, které jsme tu objevili až dnes stojí za zmínku kameňáček pestrý a potápka roháč. Nakonec ještě zajímavost. Mezi berneškami bělolícími jsme zahlédli čistě bílou hlavu nějaké husy. Mysleli jsme, že je to modrá varianta husy sněží, ačkoliv nám byl trochu podezřelý černý nehet. Až kolegové z české výpravy nám upřesnili, že půjde nejspíše o křížence husy tibetské a husy velké. Později jsme zamířili do rezervace Beltringhalder Koog, kde jsme kromě včerejších druhů konečně 100% určili mezi břehouši rudými i břehouše černoocasé, kteří byli v prostém šatu, na rozdíl od některých krásně vybarvených břehoušů rudých. Zaujala nás také koliha malá, která naneštěstí jen rychle přelétla.

Pátý den. Na zahájení pátého dne našeho pobytu jsme si dali hodinu a půl trvající obhlídku pobřeží v okolí kempu, kde jsme až dnes poprvé viděli vrabce domácí i polní:-), jinak je zdejší ptactvo stále poměrně neměnné. Dopoledne jsme pak zamířili na novou lokalitu Rütskelsbüller Koog těsně za dánskými hranicemi. Přeháňky jsme přečkali pozorováním z auta, a pak si vychutnali i sluníčko. Rezervaci tvoří opět velká jezera i moře. Počtem zde vládly husy velké a stovky čejek chocholatých. Jiným větším hejnem bylo na 180 tenkozobců opačných. A samozřejmě nechyběli další bahňáci, z nichž se někteří dali pozorovat i z menší vzdálenosti – kulící bledí, kulíci píseční, jespáci obecní, jespáci křivozobí, vodouši tmaví a šedí, kolihy velké, bekasiny aj. Zajímavým pozorováním byla jedna husice rezavá, sedící na kůlu daleko od břehu. Z ostatních ptáků jsme ještě zahlédli lindušku luční a lžičáky pestré. Úžasným zážitkem pak bylo sledování obrovských mračen bahňáků přelétávajících nad jezery. Odpoledne jsme strávili tradičně v Hauke-Heien Koog. Na všech místech pak pozorování byly k vidění stovky ptáků. Sluníčko podmínky pro pozorování výrazně zlepšilo, a tak jsme se dlouhý čas kochali sledování hejna stovek ptáků různých druhů v ne příliš velké vzdálenosti. Kromě hus a bernešek se objevilo i více bahňáků. Konečně jsme viděli krásnou sedící kolihu malou prohrabující si peří. A když jsme zrovna sledovali nějaké drobné jespáky a snažili se je určit podle příručky, zastavil se u okýnka starší Němec a po otázce: „Did you see Calidris minuta?“, bylo jasné, že jde o kolegu a zároveň jsme si potvrdili jespáky malé. Německý kolega byl docela znalec s úžasným vybavením. Provedli jsme společnou rekapitulaci pozorování, Martina ho pak navedla na jespáky křivozobé a od něj jsme se dozvěděli, že viděl dvě husice nilské, a to dokonce se čtyřmi mláďaty. Na dalším odpočívadle jsme se opět potkali s českou výpravou. A opět výměna informací o pozorování, tak jak to mezi birdwatchery bývá. Na tomto místě se nám podařilo zahlédnout už zmíněné husice nilské, a když jsme se pořádně dívali, opravdu se mezi trávou skrývala čtyři drobná housata ve žlutohnědém prachovém šatu! Tenkráte nás zaujalo opravdu velké seskupení tenkozobců (280) a velké těsné hejno asi dvou set vodoušů šedých.


Poslední den. Bylo skvělé, že přestal foukat silný vítr, ale zato vydatně pršelo a tentokráte bez přestávky. Takže žádné velké čekání a poslední objížďka Hauke-Heien Koog, kde se však nic nezměnilo. Pozorovali jsme mládě kolpíka bílého, který vytrvale pronásledoval dospělého, kýval u toho hlavou a sem tam pootevřel zobák. Všichni ostatní spali, jen chudák pronásledovaný musel před mládětem prchat, ale marně. Další zastávkou pak byl opět dánský Rütskelsbüller Koog, Zde na jezerech oproti předchozímu dnu ubylo, ale nápadně velký počet byl vidět na odkrývajícím se mořském břehu. Tady kralovali jespáci obecní - jejich hejno se táhlo v poměrně hustém a širokém pruhu po celé délce nám viditelného pobřeží. Jejich počet v zálivu jsme odhadli tak na 5 tisíc. Mezi ostatními druhy byly nejnápadnější husice liščí. Byly téměř pravidelně namíchány po jednotlivcích mezi jespáky – husice jsme spočítali přesně – celkem 380 jedinců! Ani s obědem déšť nepřestával, tak jsme rychle za společnosti sedmi poskakujících lejsků černohlavých sbalili stan a přes rezervaci Hauke-Heien Koog namířili na jih. Když jsme naposled zastavili a naposled potkali německého kolegu, místo pozdravu jen ukázal rukou do vzduchu a zavolal „Numenius phaeopus!“, a ty dvě letící kolihy malé byly naším posledním pozorováním. Pak už jsme sever opustili, ale neodpustili jsme si cestu do Walsrode – tedy pro ornitology téměř „povinné“ zastavení ve Vögelparku, jedné z největších ptačí zoo na světě. Sbírka několika set druhů ptáků včetně řady rarit jistě stojí za to. Bylo zvláštní prohlížet v klecích a pavilonech tropické druhy ptáků, které jsme měli možnost pozorovat v přírodě. Tady si teprve člověk naplno uvědomí, že sebehezčí expozice v zoo nikdy ten přírodní zážitek nenahradí. A to je moc dobře.
Hauke-Heien Koog


 GALERIE PTÁKŮ

Bekasina otavní (Gallinago gallinago)



 
 Berneška bělolící (Branta leucopsis)



 


Berneška velká (Branta canadensis)



 


Břehouš rudý (Limosa lapponica)



 


Hohol severní (Bucephala clangula)

 


Husa tibetská/indická (Anser indicus)



 


Husa velká (Anser anser)

 


Husice liščí (Tadorna tadorna)

 


Husice nilská/egyptská (Alopochen aegyptiacus)



 


Husice rezavá (Tadorna ferruginea)

 


Jespák křivozobý (Calidris ferruginea)

 


Jespák malý (Calidris minuta)

 


Jespák obecný (Calidris alpina)

 


Jespák rezavý (Calidris canutus)



 


Kajka mořská (Somateria mollissima)



 


Kameňáček pestrý (Arenaria interpres)

 


Koliha malá (Numenius phaeopus)

 


Koliha velká (Numenius arquata)

 


Kulík bledý (Pluvialis squatarola)



 


Kulík zlatý (Pluvialis apricaria)





 


Kulík písečný (Charadrius hiaticula)

 


Labuť zpěvná (Cygnus cygnus
 


 

Labuť černá (Cygnus atratus)

 


Linduška luční (Anthus pratensis)

 


Lžičák pestrý (Anas clypeata)

 


Racek chechtavý (Larus ridibundus)

 


Racek malý (Larus minutus)

 


Racek mořský (Larus marinus)

 


Racek stříbřitý (Larus argentatus)




 

Racek žlutonohý (Larus fuscus)

 


Rybák černý (Chlidonias niger)



 


Rybák obecný (Sterna hirundo)

 


Rybák severní (Sterna sandvicensis)

 


 Tenkozobec opačný (Recurvirostra avosetta)



 


Vodouš tmavý (Tringa erythropus)





Vodouš šedý (Tringa nebularia)



 


Vodouš rudonohý (Tringa totanus)

 


Ústřičník velký (Haematopus ostralegus)





 


Čejka chocholatá (Vanellus vanellus)


 
 Čáp bílý (Ciconia ciconia)



 

Kříženci:











 


Hejna: