22. března 2009
Pomalu se otepluje a s odcházející zimou nás opouštějí i zimní hosté. Kachničky mandarínské v Klecánkách jsme už čtrnáct dní neviděli, Trója je také téměř prázdná, a tak opět nezbývá než se vydat kousek dál od Prahy. Stejně jako minulý týden jsme nakrátko jeli obhlédnout Žehuň a Proudnický rybník. Přestože včera bylo krásné jarní počasí, dnes je šero a tma. Když jsme dorazili k Proudnici, zastavili jsme nejprve na okraji hráze, odkud bylo vidět jen několik běžných druhů, poláci velcí i chocholačky. Velký randál tu nadělala snad stovka vrabců polních. Pokračovali jsme dál. Na poli hned vedle rybníka se do výše tyčily tři bílé krky labutí sedících celkem daleko od vody. V zadní části rybníka se opět objevilo veliké hejno hus, převážně polních, ale nechyběly ani velké a běločelé. Muselo jich být ale méně než minule, tentokrát hrubým odhadem kolem tisícovky. Opodál plave potápka roháč a hejnko 25 - 30 hvízdáků euroasijských společně s pěti samečky lžičáků pestrých. Louže vedle na poli už není tak zaplněná, ale je možné vidět párek kopřivek, několik hus, racků chechtavých, osm čejek, které buď sedí maskované v terénu nebo běhají podél břehu. 
Teprve později se objevil s výjimkou čejek náš letošní první bahňáček. Určujeme ho jako vodouše kropenatého a pomalu se přibližujeme, abychom mohli pořídit alespoň dokumentační fotku. Vysoko nad námi přelétá osm volavek bílých a mihne se hejno asi šedesáti hřivnáčů. Následně vyrážíme na cestu k Žehuni. Zastavujeme u podmáčeného strniště, kde lze snadno přehlédnout asi osmdesát hus polních a devět čejek, které předvádějí své akrobatické umění. Žehuň shlédneme jen narychlo z hráze, protože kvůli větru už jsme značně promrzlí. Není vidět nic zvláštního, snad kromě šesti roháčů, z nichž dva tokají. Pozorovali jsme úžasné divadélko, kdy na sebe třepali hlavami, prohrabovali si peří na zádech, potápěli se a s vodní vegetací v zobáčku se proti sobě napřímili. Jakmile toho nechali a odpluli, i my jsme zamířili pryč.
22. března 2009
Žádné komentáře:
Okomentovat