neděle 26. července 2009

Velká Británie: East Tilbury

Racek nejspíš středomořský Minulý víkend jsem odcestovala do Londýna na čtyřtýdenní jazykový kurz, abych si zlepšila angličtinu. Rozhodla jsem se využít volného času o víkendu a uposlechnout radu zdejšího časopisu Birdwatch, který mě nasměroval do vesnice East Tilbury, nedaleko Londýna, kde je na bahnitém břehu Temže údajně možné spatřit nějaké protahující bahňáky. Jen tři čtvrtě hodiny vlakem a další tři čtvrtě hodiny pěší chůze trvala cesta k Coalhouse Fort, kde jsem vytáhla dalekohled a vrhla se do bahen. Je pravda že podél břehu sice vedla krásná suchá cesta, ale na můj dalekohled 10x50 byla její vzdálenost od vody příliš velká, naž abych si mohla ptáky dobře prohlédnout. Snažila jsem se pokud možno našlapovat na vegetaci, abych se úplně nezaprasila, ale touha po fotce alespoň jednoho z asi deseti břehoušů černoocasých byla silnější. Nad hlavou mi kroužilo překvapivě málo Racek mořský racků chechtavých, občas přelétl i nějaký větší - soudím, že zřejmě racek středomořský. Jediným dalším příbuzným, kterého jsem spatřila byl racek mořský - skutečně obrovští ptáci si bohužel sedli vždy až těsně k vodě, takže mě od nich dělila vzdálenost mnoha desítek metrů, které zabralo bahno při odlivu. Jednoznačně nejpočetnějšími ptáky tu byli tenkozobci. Neměla jsem chuť je počítat, ale jejich skupinky se táhly až kam jsem dohlédla, rozhodně jich bylo několik Tenkozobec a ústřičník set. Občas se mezi nimi objevilo i něco jiného, jako třeba hnědý bahňák spíš většího vzrůstu, který byl ale bohužel docela daleko a zastrčil si zobák pod peří. Při snaze o bližší určení jsem uvízla v bahně, a potom už jen matně rozeznávala obrysy svých bot. Jak jen jsem se mračila na birdwatchera kráčejícího po suché cestě se stativákem na ramenou! Nicméně bahňák se pohnul a já už si mohla být jistá, že je to koliha malá. O chvíli později se ukázala i koliha velká, až na pokraji Koliha malá možností mého dalekohledu, ale o jejím dlouhém zobáku nebylo pochyb. Zatímco jsem se brodila blátem, postupně jsem se přibližovala k ostrůvku trávy, který k odpočinku využily husice liščí. Až po nějaké době se mi mei stébly trávy podařilo zahlédnout i černobílé peří ústřičníka. Když s druhou hodinou začal příliv, usadila jsem se na trávě a snažila se trochu odbahnit. Kolem mě létaly konopky, na svůj přílet mě hlasitě upozornila další koliha malá a bůhví kde se vzali další ústřičníci. Během hodiny přišla voda až ke mě, zatímco jsem pozorovala potápějící se kormorány. Pomalu jsem se chystala k odchodu. Tou dobou jsem však ještě netušila, že v Londýně několikrát opět úspěšně zabloudím, takže mi cesta domů potrvá čtyři hodiny...
26. července 2009


neděle 12. července 2009

Týden na chatě

Králíček obecný6. - 12. července 2009

Zase přišel čas dovolených, a tak jsme jeli chvíli pobývat na naší chatu u Zbiroha. Tentokráte jsem měli naplánováno pár výletů po okolí, nějaké to kolo, a také nějakou tu hodinku na ptáky. Něco se povedlo, něco ne, úplně výletní počasí zkrátka nebylo. A bůhví jaká sláva to nebyla ani s ptáčky. Na různých místech jme zahlédli vesměs běžnější druhy, Novinkou, kterou jsme zkusili poprvé, bylo pouštění hlasů z mobilu. Perfektně to zafungovalo na lesní pasece, kde se k nám přihnalo několik králíčků obecných. Byli blízko, dali se i vyfotit. O chvíli pozKos černýději se podařilo dostat blíž sýkoru úhelníčka. Naproti tomu v roští se skrývající pěnice černohlavé nereagovaly. Jedno hodně brzké ráno jsem vyrazili na Chlumskou stráň, zkusit zda nezaslechneme nějakou tu sovu, resp. výra velkého, protože asi před dvěma lety jsme tu našli jeho letku. Před čtvrtou hodinou ranní jsme už procházeli strání stále zahalenou do noční tmy. Šli jsme kousek po kousku, tu a tam pustili výří hlas, ale štěstí jsme neměli. Po rozednění jsme chvilku poseděli na jedné z mýtin a užili se blízkosti červenky obecné. Při cestě zpátky jsme se zastavili na vyhlídce nad Berounkou. SrnčeCelé údolí bylo zaplněno hustou mlhou, která končila právě na úrovní skály, na které jsme stáli. Nádherný pohled. Z Po delší době jsme zase párkrát zahlédli koroptve a především jsme našli místo, které obývala rodinka křepelek. Obešli jsme i okolní rybníky, kde kromě kachen divokých, lysek černých bylo pár poláků chocholaček, potápek roháčů a pár kopřivek obecných.


18.7.2009