Schlesswig-Holsteinisches Watenmeer
2009
Bekasina otavní (Gallinago gallinago)
2009
Bekasina otavní (Gallinago gallinago)
Bělořit šedý (Oenanthe oenanthe)
Berneška bělolící (Branta leucopsis)
Berneška velká (Branta canadensis)
Břehouš černoocasý (Limosa limosa)
Břehouš rudý (Limosa lapponica)
Čejka chocholatá (Vanellus vanellus)
Čírka obecná (Anas crecca)
Hohol severní (Bucephala clangula)
Husa tibetská (Anser indicus)
Husa velká (Anser anser)
Husice liščí (Tadorna tadorna)
Husice nilská (Alopochen aegyptiacus)
Jespáci bojovní a čejky (Philomachus pugnax)
Jespák křivozobý (Calidris ferruginea)
Jespák malý (Calidris minuta)
Jespák šedý (Calidris temminckii)
Jespák obecný (Calidris alpina)
Jespák rezavý (Calidris canutus)
Kajka mořská (Somateria mollissima)
Kameňáček pestrý (Arenaria interpres)
Koliha velká (Numenius arquata)
Konipas luční (Motacilla flava)
Kopřivka obecná (Anas strepera)
Kulík bledý (Pluvialis squatarola)
Kulík zlatý (Pluvialis apricaria)
Kulík mořský (Charadrius alexandrinus)
Kulík písečný (Charadrius hiaticula)
Linduška luční (Anthus pratensis)
Lyskonoh úzkozobý (Phalaropus lobatus)
Potápka malá (Tachybaptus ruficollis)
Racek bouřní (Larus canus)
Racek stříbřitý a mořský (Larus argentatus a marinus)
Racek stříbřitý (Larus argentatus)
Racek stříbřitý (Larus argentatus)
Rybák severní (Sterna sandvicensis)
Tenkozobec opačný (Recurvirostra avosetta)
Vodouš tmavý (Tringa erythropus)
Vodouš šedý (Tringa nebularia)
Vodouš rudonohý (Tringa totanus)
Ústřičník velký (Haematopus ostralegus)
Hejna bahňáků
Koncem srpna tomu byl právě rok, co jsme absolvovali týdenní birdwatchingovou dovolenou na severoněmeckém pobřeží národního parku Schlesswig–Holsteinisches Wattenmeer. A protože se nám tam líbilo, rozhodli jsem se cestu zopakovat. Znovu jsme do navigace naťukali Dagebüll téměř u dánských hranic a po osmi hodinách jízdy jsme byli na místě. Ubytovali jsme se ve stejném kempu a protože "překvapivě" bylo hezké poloslunečné počasí, hned jsme vyrazili na obhlídku terénu. Místo k pobřeží jsme ale zamířili k jezerům rezervace Hauke-Heien Koog. K první zastávce nás přinutilo velké hejno na poli, které tvořily čejky a asi třístovka kulíků zlatých uspořádaných v jednom směru. Dalším místem byly mělké laguny za valem u moře. Loni tu ptáci nebyli, letos však byla laguna plná. Především husy velké a kachny, přes stovku bernešek bělolících a asi 250 husic liščích. Na okraji si vykračovala pětice husic nilských. Mělčiny pak obývaly skupiny bahňáků. Největší s mnoha sty ptáky tvořili ústřičníci velcí (1500), roztroušeně zde pobíhalo mnoho kulíků písečných a jespáků obecných. Mezi nimi v menším počtu pak jespáci křivozobí i rezaví, kolihy velké, pisíci obecní, vodouši kropenatí a bekasiny otavní. Osamocenou, téměř nehybnou skupinkou byla asi dvoustovka vodoušů rudonohých. A hned jedno překvapení - mezi bahňáčky jsme zahlédli mladého lyskonoha úzkozobého. Byl neustále v pohybu, stále pobíhal v malých kroužcích a koupal se. Další zastávkou bylo odpočívadlo kolem jezer. Všude spousta ptáků a obrázek velmi podobný tomu loňskému. Na stejném místě bylo několik tenkozobců, asi stovka kolpíků bílých, husice liščí a mnoho hvízdáků. V zadní části pak hejna hus velkých, bernešek bělolících a tentokráte šestnáct husic nilských. Na dvou místech jsme pak zahlédli nehybnou siluetu stojícího orla mořského. Při cestě zpět jsme se znovu stavili u laguny a bylo zajímavé pozorovat, jak hejna bahňáků ustupují před rychlým přílivem na vyvýšená místa a uskakují před vodou. Začátek byl tedy víc než dobrý. Vzápětí přišel prudký déšť, takže zbytek večera jsme strávili ve stanu. 
Druhý den. Ráno už vypadalo počasí zase dobře, a tak jsem vyjeli do další rezervace. Cestou ale byla opět jezera Hauke-Heien Koog. Vypadalo tu to podobně jako předchozí den. U druhého z jezer nás stejně jako loni přivítala šestice bernešek velkých. Celkově tu dnes bylo více kulíků zlatých (v několika hejnech kolem 1800 ptáků), objevilo se více racků chechtavých i bouřních (150), jedna labuť černá (byla tam i loni), semknuté hejno vodoušů šedých (150) a jespáků bojovných (100) a pět hus tibetských. Už jsme skoro jezera opouštěli a jen říkám, že se ještě podíváme na tu poslední skupinku. Ale Martina odvětí,že to není třeba, že jsou to jen husy. Přesto mi to nedá, zastavuji a prohlížím břeh. Husy tu jsou, ale především velké hejno husic nilských. To stojí za spočítání ... celkem 56 jedinců na jednom místě! Další cesta nás vede více na jih do rezervace Beltringhalder Koog. Loni jsme toho tady moc neviděli, byli jsme zvědavi na letošek. Velká jezera rezervace byla obsazena především husami velkými, kachnami, kopřivkami, hojně poláky velkými, lžíčáky, tu a tam hvízdáci a opět husice liščí. Z bahňáků toho vidět moc nebylo. Prošli jsme se pak také kolem pobřeží, ale byl už pokročilý odliv, takže ptáci v dáli. Zpestřením byl přeletující mladý bělořit šedý a naše snaha ho zastihnout a vyfotit. Při cestě zpět jsme si všimli pěkné nízké pozorovatelny na mělčině u jednoho z jezer. Takže jsme ji hned vyzkoušeli a dobře jsme udělali. V její těsné blízkosti pobíhala řada bahňáků, takže jsme je mohli sledovat z bezprostřední blízkosti. Byli tu především jespáci obecní, jespáci malí, rezaví a křivozobí, kulíci píseční, bekasiny otavní, voudouši rudonozí a tmaví, z dalších pak husice liščí i čírky obecné. Na závěr jsme ještě rezervaci objeli z druhé strany a podívali se na jiný vstup. Stejně jako loni tu byla skupinka přepeřujících se kajek mořských. Další ptáci byli na volném moři, celkem asi 50 jedinců. Z ostatních ptáků tu byli ve větším počtu především čejky, racci chechtaví a vodouši rudonozí. Po večeři jsme se vydali v Dagebulu na krátkou procházku podél pobřeží. Pomalu se začínalo stmívat, ale zahlédli jsme asi třicítku břehoušů rudých, kolihy velké (200), břehouše černoocasé, několik kulíků bledých a opět velké hejno ústřičníků (100). U břehu jsme pak narazili na pětici kajek, která se oddávala lovu krabů. Kajka se potopila a vyplavala s krabem v zobáku, poté si ho prudce pohodila až utrhla nohu, pustila ho na vodu, opět chytla za další nohu, uškubla atd. až jí zůstal jen krunýř bez končetin, který celý najednou spolkla. Celé to netrvala ani 30 vteřin. A lov jim docela šel. 
Pátý den. V noci přichází silný vichr, který lomcuje se stanem. K ránu navíc přidávají sice krátké, ale o to prudší dešťové spršky. Ráno proto balíme a vyrážíme k domovu. Vezmeme to ale po jižní části pobřeží, takže stihneme znovu zkouknout všechny zajímavé lokality. U Hauke-heien nic nového, prší, takže se rozhlížíme pouze z auta. Posledním místem je Beltringhalder Koog, Martina se chce znovu podívat do pozorovatelny. Necelou hodinku trávíme spolu s dvěma německými fotografy v úkrytu prohlížíme skupinku bahňáků. Tentokráte jsou o trochu dále. Na druhou stranu se tu objevilo sedm tenkozobců a na velmi blízkou vzdálenost přišly mladé husice liščí. A pak už jen cesta domů. Ale nedá mi ještě naposledy vyjít na travnatý val podívat se na mořské pobřeží. Voda začíná ustupovat, ale jinak na první pohled nic neobvyklého. Jen pak zaslechnu ptačí štěbetání, tak se podívám pozorněji a už vidím v levé části zálivu siluety ptáků. Pak s Martinou jdeme blíž, najednou se vyjasňuje a před námi v okruhu od padesáti po několik set metrů se odkrývá pestré seskupení stovek bahňáků v plném krmení. Stovky ústřičníků, kolihy velké, vodouši rudonozí, oba druhy břehoušů, nesčetní jespáci obecní a kulíci píseční. A k tomu spousta racků a kajek. Překrásné divadlo, kvůli kterému opravdu stojí za to se vypravit do těchto končin. A poslední překvapení přichází až na samý závěr - mezi bahňáky sedá kameňáček pestrý, místo otáčení kamenů rovnou tahá červy z bahna. Už jsem mysleli, že ho tady letos neuvidíme.