23. června 2009
Na jeden z všedních dnů jsme dostali pozvání podívat se do přírodní rezervace Cahnov-Soutok kousek pod Lanžhotem. Neodradila nás ani totálně špatná předpověď počasí a dobře jsme udělali, protože se počasí na Moravě umoudřilo a ani jsme nezmokli. Měli jsme před sebou skoro dvanáct hodin na prohlídku této zajímavé lokality. Ověšeni baťohy, dalekohledy i stativákem jsme nasedli na kola a vyrazili do terénu. Už po pár metrech nás obklopila zajímavá krajina typického jihomoravského lužního lesa - rozlehlé louky s mnoha solitérními duby a jasany, husté lesy, nekonečné meandry i rákosiny. Hned zpočátku nás překvapily dvě věci. Tou první byl velký počet hnízd čáp
ů bílých s různě velkou omladinou, tou druhou pak četnost přeletů luňáků hnědých i červených. Rozhodně byli nejhojnější ze všech dravců. Dodnes jsme vždy zahlédli tu jednoho nebo dva ptáky, a tady jich najednou bylo víc než kání. V jednu chvíli dokonce prolétávala dvojice obou druhů pospolu. Kromě nich jsme zahlédli káni lesní, poštolky a mladého jestřába lesního i s ulovenou hrdličkou. Ale hlavně jsme se těšili na další dva druhy. Tím prvním byla pětice již vzletných rarohů velkých. Chvíli trvalo než jsme je objevili posedávající na vzdáleném kmeni, pak se občas prolétli i poblíž nás. A druhým druhem byl orel královský. Hodinku jsme prohledávali obzor kolem až se nám podvakráte podařilo orlí samici zahlédnout
. Kromě dravců jsme pozorovali párek krutihlavů
obecných, sedmihláska hájního, rákosníka zpěvného. Četní byli ťuhýci obecní, zahlédli jsme i ťukýka šedého, lindušku lesní, žluvu hájní, žlunu šedou. Podle hlasů byli kolem cvrčilka zelená i říční a v jedné z rozlehlých luk s vysokým porostem se ozýval chřástal polní. Nečekaným setkáním bylo hejnko několika vlh pestrých, které se pohybovalo zcela netypicky na vysokých stromech lužního lesa. Posledním setkáním přímo u soutoku bylo mladé lišče, které se snažilo dostat se po kmeni k vodě. Krásná krajina, hodně dravců, nové druhy do birdlistu, skvělý průvodce - no co více si přát. Snad jen, že se na Soutok musíme podívat ještě jednou.
30.6.2009
Páteční večer mě zastihl v jednom z pěkných Valtických sklípků. Po dobrém vínku i jídlu se sice nechce moc vstávat, ale když chci být na oběd v Praze a ještě obhlédnout pár rybníků, nic jiného nezbylo. Obloha je podmračená, každou chvilku drobná přeháňka. Ale nic hrozného, co by mě od objížďky odradilo. Lednické rybníky jsou pěkně "zaptačeny" - vládnou oba druhy poláků, potápky roháči s malými, husy velké, tu a tam zrzohlávka rudozobá. Přelétávají kormoráni velcí, párek pochopů a racci chechtaví. Úžasný je pohled na Nesyt - stovky ptáků pokrývají celou hladinu. Překvapivé je množství labutí velkých. Při cestě z hráze dolů si u malého rybníčku všimnu jednoho kvakoše nočního na číhané, sotva deset metrů od cesty. Zastavím, otevřu okno a postupně se odhaluji jednoho kvakoše po druhém - dva tři metry od sebe tu s loveckým zaujetím postává 12 ptáků. Takovou koncentraci jsem ještě neviděl. Pak se náhle zvedají včetně těch, které jsem přehlédl. Takže celkem 14 nebo možná až 16 ptáků. Cestou zpět se už za deštíku stavuji u louží. Na louce je několik konipasů lučních - poletují a i přes plný zobák červíků se dokážou ozývat. V rákosinách jsou nepřehlédnutelní rákosníci proužkovaní. Kolem louží na několika místech pobíhá asi dvacítka kulíků říčních, několik čejek chocholatých a čtyři vodouši rudonozí. Největší louži obývá asi 12 čírek obecných, několik racků chechtavých a na jiném místě pak dvojice husic liščích. Při návratu k autu si všimnu velkého hemžení pod nohama - stovky drobounkých skokanů se snaží přemístit z jedné stany silnice na druhou, za což desítky z nich platí svými životy. Ale to už začalo silněji pršet, takže čas k odjezdu. 
V pátek odpoledne mě cesta zavedlo do JČ, a tak jsem si nemohl odpustit rychlou obhlídku rybníků na Dívčicku - rybníky Blatec, Březovec, Černá, Nová, Horní, Dolní, Olší a Knížecí. Na hladinách byla běžná osádka kachen a poláků, někde četnější, jinde skoro prázdno. Za zmínku stojí poměrně četný výskyt zrzohlávek rudozobých na řadě míst a celkem tři dvojice husic liščích. Volavky popelavé postávaly kousek u své kolonie na Březovci, na louce u Zbudovských Blat se pak vyjímala roztroušená skupina pětapadesáti volavek bílých. Všechny rybníky jsou na plné hladině, takže šance na bahňáky je hodně malá. Joj, kdeže je loňský novosedelský "bahňácký ráj"... Pouze Knížecí s většími okraji břehů vypadal aspoň trochu nadějně. A opravdu ptačí bilanci malinko vylepšil. V mělké vodě pobíhala asi dvacítka kulíků říčních, objevilo se několik čejek a nad zálivem se chvíli krmil, chvíli přelétával tucet vodoušů rudonohých. A na závěr malé defilé páru orlů mořských. V pátek večer pak na Dívčicko vyrazila i Martina, aby se s Jardou Závorou a skupinkou dalších nadšenců pustili do límcování hus. Večer táborák, přespání na Blatecké stanici a v sobotu ráno akce. Po pravdě řečeno, musím uznat, že příprava, koordinace i vlastní odchyt zaslouží mé uznání. Místem lovu byl Volešek, tým na lodích nasměroval hejno husí velkých na břeh se sítěmi a necelou třicítku se podařilo odchytit, okroužkovat a olímcovat. Martina se do akce zapojila, já však zůstal věren jen tomu birdwatchingu:-).Ještě jsme stačili znovu zkouknout další rybníky, ale vypadalo to podobně jako den předtím. Vlastně navíc na dvou místech jsme zahlédli volavku stříbřitou a roztomilé bylo setkání s nebojácným mládětem čejky chocholaté. Bohužel jsme museli odjet už v sobotu, a tak jsme zkontrolovali, jestli už v našem autě není nic cizího, rozloučili se a vyrazili. Průšvih! Až v Praze jsme zjistili, že jsme si s sebou odvezli i klíče od Blatecké stanice, kde mají všichni svoje věci a necleh! Po dohodě jsme je poslali autobusem zpět až v neděli ráno a vše snad dobře dopadlo. 
Přišel konec května a já se vypravila na ornitologický kurz do Havraníků, vesnice vedle národního parku Podyjí. Pohodlné ubytování jsme měli zařízené v budově správy národního parku. Účastníků se sešlo celkem čtrnáct, aby byli rozděleni do dvou skupin, z nichž každé bylo přiděleno území, kde měli určitými metodami stanovit ornitologickou hodnotu. První den se nás všech čtrnáct vypravilo na společnou dopolední vycházku vedenou místním znalcem. Během celé vycházky jsme viděli či slyšeli spoustu druhů ptáků a po cestě jsme také narazili na krásného dospělého samce roháče obecného. 
esoviště s třešňovým sadem, které bylo domovem špačků, strnadů lučních, ťuhýků obecných či bažantů. Ozývali se tu a jinými i byli viděni strakapoudi jižní a krutihlavové. Vesnice se jen hemžila rehky domácími, zvonohlíky, konopkami a někdy jsme zahlédli i lejsky šedé. Nad hlavou nám také křižovalo množství vlaštovek, jiřiček a o něco méně rorýsů. Každé odpoledne jsme měli na programu nejméně dvě přednášky na nejrůznější témata týkající se ptactva přednášené těmi z nejpovolanějších. Následující dny jsme ve skupinkách po dvou až třech mapovali ptactvo ve vesnicích, vřesovištích, lesích a na polích, která se vyskytovala v nám vytyčeném prostoru. Prvního června jsme vyrazili do lesa, kde jsme se snažili určovat druhy spíše podle sluchu, což pro mě byla skvělá příležitost, jak se tuto, pro mě dost nesnadnou věc, trochu naučit. Slyšeli jsme červenky, sojky, spoustu pěnkav, sýkor, drozdů zpěvných, brávníka, asi čerstvě vyvedenou rodinku brhlíků, stehlíky 
a
další. Budníček větší, šoupálci a někteří další se nám i ukázali. Když jsme procházeli vřesovištěm, na stromě seděly hrdličky divoké a ne poprvé se nám se svým zpěvem předváděl bramborníček černohlavý. Z dravců tu bylo možné vidět káně lesní, poštolky a sem tam motáka pochopa. Ve křoví poletovaly pěnice černohlavé, pokřovní a hnědokřídlé. Všude bylo k slyšení také pěnice vlašské, zatím se mi je ale podařilo vidět jen velice krátce.
modré, lejska bělokrkého a křivek. Ve středu jsme si mohli trochu přispat, takže jsme nevstávali v pět, ale asi v sedm. Dnes byla na programu výuka focení, popř. nahrávání hlasů a šplhání po stromech se stupačkami. Přes oběd jsme měli spoustu volného času, a tak jsem se šla projít na vřesoviště až na konec třešňového sadu, abych se pokusila najít strakapoudy jižní. Bohužel jsem opět neměla štěstí. To, co vyhlíželo jako mladý strakapoud jižní, protože nemělo vous úplně spojený, se ukázalo být zřejmě mladým strakapoudem velkým. Povedla se mi alesp
oň dokumentační fotka pěnice vlašské, kterých na daném místě zpívalo kolem pěti. Potom jsem také byla svědkem vzdušného souboje dvou skřivanů polních. 
a s partnerem, stejně jako krásný samec žluvy. Na suchém stromě byli už zdálky nápadní holubi hřivnáči, což ale neplatilo o slavíku, který krásně zpíval asi dva metry od nás, přesto bylo nemožné ho spatřit. Nad námi rychle přelétávali dlasci. Dva večery jsme věnovali lákání lelků a výrečků na nahrávku, bohužel neúspěšně. Zvláštostí, kterou jsem viděla prvně, byl pták připomínající poštolku, ale zároveň i kukačku. Ukázalo se, že je to skutečně kukačka - její hnědá forma. 
fotili, si tam sedl ještě několikrát, potom na plot jedné zahrady a na břízu, kde jsme objevili i druhého. Později bylo objeveno i hnízdo ve zdi.