29. listopadu 2009Na poslední listopadový výlet jsme se domluvili s Romanem Muláčkem a Vojtou Kubelkou, a vyrazili se podívat na přehradu Rozkoš. S každým kilometrem na sever byla obloha jasnější, takže to vypadalo na příslib pěkné procházky. Sluníčko sice svítilo, ale opravdu supervítr na otevřené hrází Rozkoše nám pozorování příliš neusnadňoval. Na hladině se pohupovaly březňačky a lysky černé, místy hojně doplněné poláky chocholačkami a poláky velkými. Dost času jsme strávili rozborem jedné netypické chocholačky - nakonec jsme dospěli k názoru, že půjde o křížence. Kromě nich byli vidět kormoráni velcí, několik velkých racků, husy polní, alespoň padesátka hoholů severních. Na dvou písčitých poloostrůvcích upuštěné nádrže byly kromě již zmíněných druhů volavky obou druhů a několik desítek čírek obecných. Sbírku doplnilo pár morčáků velkých a přelet dvojice turpanů hnědých. Sněhule jsme ale tentokráte neobjevili. Cestou zpět jsme se stavili na Žehuňském rybníku, ale ze dvou krátkých zastávek jsme už nic zajímavého neviděli. Tedy až na dva kroužící orli mořské. Jen jsme litovali, že jsme nakonec nestihli rybník Oplatil, kde dle zpráv ČSO bylo opravdu živo.
29. listopadu 2009
Nejprve se zdálo, že ranní mlha a pracovní povinnosti nám dnes zabrání vyjet zase někam na ptáčky, ale postupně se vyjasnilo a nakonec jsme vyrazili do jižních Čech, podívat se letos možná už na poslední bahňáky. Nejprve jsme projeli tradiční rybníky v okolí Dívčic, kde se ovšem zdržovaly pouze volavky, pár kormoránů a především březňačky. K dalším rybníkům jsme mířili přes Zbudovská blata, kde na loukách odpočívalo více jak patnáct kání lesních a objevila se i naše letošní první káně rousná. Stavili jsme se u polovypuštěného Vlhlavského rybníka, kde se měl údajně zdržovat kameňáček. Štěstí jsme bohužel neměli, pozorovali jsme jen volavky, racky, vrány, 35 čejek a v dáli na stromě orla mořského. Na závěr jsme si nemohli odpustit nejet k Bezdrevu, pokusit se najít hejno kolih velkých a možná 
i rybáka velkozobého. Tady už jsme měli štěstí více, kolihy po krátké době přilétly poměrně blízko, ale když jsme vylezli z auta, všechny ulétly. Hledali jsme,kam si sedly, až se nám v dalekohledu objevil na bahnech sedící rybák velkozobý. Seděl zády a nešel moc poznat, ale jak natočil hlavu z profilu, nebylo pochyb. Zajeli jsme trochu blíž, abychom si ho mohli pořádně prohlédnout a pokusili se pořídit na tu vzdálenost alespoň dokumentační fotku. Zatím, co jsme sledovali rybáka, se opět přiblížilo asi 19 kolih. Nyní byly vidět ještě lépe a ani neulétly, protože tentokrát jsme se kryli za křovím. Porozhlédli jsme se po hladině, kde plavalo několik roháčů a v dálce alespoň jeden morčák velký. 
15.-16. listopadu 2009
mlynaříky i střízlíka obecného. Dalším pozorovaným druhem byla dvojice krkavců velkých opakovaně prolétávající nad skalami tu a tam se i ozývající. Pak nás upoutala dvojice pozorovatelů usazená v trávě s dalekohledy zamířenými na vrcholky skal. Takže to bylo jasné a s hledáním zedníčka skalního to nebyl problém. Ano byl tam - poletoval po skále, probíral pukliny, občas i vylétl a opsal okruh ve vzduchu. Teprve v letu je nejlépe vidět jeho zvláštní krása. Pak přelétl na další skálu, chvíli se ztratil z dohledu a poté zase neúnavně šacoval skály. Strávili jsem jeho pozorováním dobrou hodinku - ostatně po ročním půstu... Pak jsme sjeli k Novomlýnským nádržím. Na hladině hejna ptáků, především na Věstonické zdrži - kormoráni velcí, racci bělohlaví (středomořští), racci chechtaví, březňačky, potápky roháči, několik morčáků velkých a velká hejna hus (velké, běločelé i polní). A od Nových mlýnů jsme zamířili k Lednici. Nesyt je vypuštěný a právě vrcholily poslední přípravy na finální fázi výlovu. Ryby byly natěstnány v poslední hlubší vodě u břehu a na bahnech za ochrannou sítí postávala početná hejna ptáků, aby si o ony užily podzimních hodů. Kromě již uvedených druhů zde byla asi padesátka volavek bílých, volavky popelavé a velký počet racků bělohlavých. Hlohovecký rybník kromě březňaček a poláků okupovalo na stotřicet lžičáků pestrých a dvacítka čírek obecných; na Prostředním rybníku pak byli četnější potápky roháči, jedna dvojice dokonce předváděla zásnubní tanec?! Už za tmy jsme přejeli k Prostějovu, přespali v hotýlku a druhý den vyrazili na Tovačov. 
Ráno jsme seděli v autě u hráze Tovačovských rybníků, kolem mlha a hustý déšť, a přemýšleli jestli vyjít ven. Pak se objevili ještě myslivci lační své podzimní zábavy, aby po chvíli padly první výstřely. Může si birdwatcher přát něco lepšího? Rozhodli jsme se přemístit a prošli se kousek po hrázi Anínské pískovny. Ke spatření byli kormoráni velcí, kachny divoké, lysky černé, velcí rackové, roháči a potápky malé. Zajémavý byl souboj jednoho kormorána s velkou rybou. Za asistence velkého racka a dalších kormoránú se jí snažil nadhodit do správné polohy do zobáku. Ale fakt byla velká a dlouho se mu to nedařilo. Až pak najednou úspěch, ale ryba na dlouhé vteřiny uvízla v krku, takže musel zůstat ještě pár chvil s nepřirozeně nataženým krkem. Po chvíli zkoumání ptačích siluet v mlžném oparu jsme pak ještě zahlédli potáplici severní. Pročesávala celou zátoku. To už bylo zajímavější, byla to teprve druhá potáplice tohoto druhu, kterou jsme u nás viděli. Ale překvapením nebyl konec - o pár okamžiků později se před námi objevila mladá potápka rudokrká. Konečně máme štěstí a nový druh. Po obhlídce pískovny nám to nedalo a ještě jsme se vrátili na Tovačovské rybníky. Zde kralovali racci chechtaví ve stovkách kusů, pak pár desítek racků bělohlavých, trojice racků bouřních a oba druhy volavek. Z bahňáků tu byly ještě čejky chocholaté (66)a pár roháčů. A taky tři ledňáčci říční a jeden přelet orla mořského. Za dva dny by se toho asi dalo asi vidět více, ale zedníček, pilich, potáplice a nově potápka rudokrká jsou příjemným výsledkem.
Opět jsme váhali, kam si o víkendu uděláme výlet. Když jsme ale zjistili, že 
1. listopadu 2009
šími skupinami kachen - převažovaly kachny divoké, pár poláků velkých a potápky roháči. Skupinu doplňovala desítka hoholů severních (5M a 5F). A pak už jen pár lysek černých a racků chechtavých. Druhá půlka nádrže byla částečně upuštěná, ale kromě několika rybářů a hledače kovů jsme moc ptáků neviděli. Teprve na druhé straně na dvou poloostrůvcích odpočívalo několik desítek kormoránů velkých, desítka volavek popelavých, racci chechtaví a několik velkých racků, kte
ré nešlo na tu dálku přesně určit (bělohlavý/středomořský). Pak už jsme vyrazili po kamenné hrázi, která odděluje obě nádrže. Po chvíli prolétlo hejnko drobných pěvců a posadilo se na rozhraní kamenného valu a hráze. Byly to konopky žlutozobé, dvanáct jedinců. Neustále čile poskakovaly a obíraly semena zaschlých rostlin. Dobře patrné bylo jejich nenápadné chování - i přes čilý pohyb stále zůstávaly ve skrytu kamenů nebo travin. Takže vyfotit je, a to na docela malou vzdálenost, nebylo vůbec jednoduché. Sotva jsme ušli pár dalších kroků, všimli jsme si mezi velkými kmeny vykukující hlavy husy běločelé. I když vypadala jako poraněná, nakonec v pořádku odplula. Jen bylo divné vidět běločelku takhle osamocenou. A dalších dvacet metrů chůze a zpod kamenů vylétla čtveřice sněhulí severních. No konečně je vidíme. Sedají kousek dál na kameny těsně u vody, neustále se protahují a probírají peří. Vypadá to na jednoho samečka a tři sam
ičky. Pomalu se k nim přibližujeme, po očku nás sledují, ale dál pokračují ve své činnosti. Jsme od nich deset metrů a kocháme se jejich krásným vzhledem. Vlezlá zima nás ale nutí vrátit. Cestou ještě zahlédneme jednoho konipase horského. V autě nastavujeme topení na maximum, ale trvá dost dlouho než se zahřejeme. Cestou domů jsme ještě udělali povinnou zastávku u Proudnického rybníka, jehož vypuštěné dno obývala asi padesátka volavek popelavých, dvě volavky bílé a několik desítek racků chechtavých. I přes tu zimu to byl skvělý den - zahlédli jsme letos své první zimní hosty (hohol, husa běločelá, konopka i sněhule), přičemž poslední dva druhy jsme viděli u nás vůbec poprvé. 