středa 29. února 2012

Racek polární

(25. a 29. února 2012)

Racek mořský
Na sobotu pětadavcátého jsme se domluvili s Petrem Suvorovem a Vaškem Johnem, že zajedeme do severních Čech kouknout se po avizovaném racku polárním. Chlapci odhadli pár lokalit, takže bylo kam jet. Nejdříve jsme projeli dvě tři místa v Ústí, ale moc toho k vidění nebylo. Na Labi kachny, kormoráni, lysky a oba druhy běžných poláků. Stojaté plochy byly stále zamrzlé a tudíž bez ptáků. Další cesta již směřuje na Mostecko, kde vjíždíme na hráz jedné z nádrží. A hned na první pohled je vidět, že tady to bude o mnoho lepší - ve vzduchu i na nezamrzlém oku jsou patrná  hejna racků. Procházíme kolem nádrže za příjemného sluníčka, rozkládáme stativáky a zkoumáme zdejší ptačí populaci. Jsou tu desítky racků bělohlavých všech věkových skupin, racci bouřní, racci chechtaví a s nimi min. dva racci stříbřití. Největší zajímavostí a příjemným překvapením je nepochybně racek mořský. Jeho tmavá barva zad i velikost těla jsou již zdálky patrnými znaky. Většinou pospává, ale sledujeme ho i letu za stálého ataku racku bělohlavých. Z ostatních vodních ptáků tu jsou především březňačky, lysky, v menším počtu poláci velcí i chocholačky a minimálně padesátka morčáků velkých. Ale jsou tu i méně běžné druhy - tři samečci hvízdáka eurazijského, po páru lžičáků pestrých, ostralek štíhlých a hoholů severních. Také vidíme i letošní první čejky chocholaté - hejnko třiceti ptáků přelétá nad plochou. Jen po hlavním objektu našeho zájmu - racku polárním ani stopy. Objevujeme ale dvojici místních birdwatcherů a po chvíli i výpravu kolegů od Rozkoše. Další pozorování už realizujeme společně. Obrněni trpělivostí čekáme až do tmy, zda přece jen vzácný racek nepřiletí. Racků přilétá spousta, ale "glaucoides" se neukázal. Zato přilétlo hejno padesáti šesti hus velkých, kde se podařilo odečíst několik límců. 


Sotva uběhlo pár dnů, už jsme zase měli nutkání to na racka ještě jednou zkusit, zvláště když byl na lokalitě znovu pozorován. Ve středu nasedáme do auta v podobném složení; jen Petra nahradil Vojta a míříme na Mostecko. Celou cestu nás obklopuje pošmourné počasí, až u Krušných hor se zdá, že začíná probleskovat sluníčko. Ale jen na chvíli, zato se tu vytváří nádherné oblouky duhy. Led na nádrži už dost odtál. Racek polárníRacci tu jsou opět, ale sedí zrovna skoro uprostřed nádrže, takže na jejich  sledování je ze všech stran daleko. Po zevrubné prohlídce identifikuje jen racky chechtavé, bouřní a bělohlavé. Tentokráte se na nás ale štěstí usmálo. Po chvíli zahlédneme mezi přilétajícími racky nezaměnitelnou světlou siluetu racka polárního. Sedá si na led k ostatním a odpočívá. Snažíme se najít základní znaky, ale je to stále dost daleko. Po půlhodině se zvedne, chvíli nad námi krouží a mizí asi na skládku. Ale uběhne další půlhodinka a už je zase zpátky. A takhle nám do během těch čtyř hodin, co na lokalitě pobýváme, zopakuje celkem pětkrát. Racek mořský tam nebyl, pozorujeme ještě morčáky velké, hvízdáky, párek ostralek a pětici čírek obecných. Zpátky se nám již jede veseleji. K racku šedému si tak letos přidáváme další zajímavý birdwatcherský úlovek.

středa 1. února 2012

První únor

(1. února 2012)

Polák kaholkaPrvní únorový den za mrazu a sluníčka vyjíždíme do Klecánek k řece. Zajímají nás především kachničky mandarínské. Letos to už dvě byly, ale pro tentokráte máme smůlu. Přitom tu je řada dalších druhů - kormoráni, morčáci velcí (20), kachny i lysky. Pak přejíždíme k Vltavě do Tróje. Nápadné jsou větší hejna tvořená především poláky chocholačkami (cca 300), kachnami, poláky velkými (20). A množstvím racků chechtavých a lysek černých. Naopak pozorujeme jen dva racky bělohlavé a slípky. Těsně u břehu je větší hejna chocholaček a trvá nám docela chvilku, než mezi nimi objevíme již vybarveného poláka kaholku. Vidíme i tři morčáky velké asi 40 hoholů severních a horní části trojice samiček morčáků bílých. Chvílí si je prohlížíme a za chvíli se objeví i krásně vybarvení samečci.
Morčák bílýOdpoledne jedu na schůzku do Hradce, a tak se na pár okamžiků zastavuji u Žehuně. Hladina je zamrzlá až na dva velké pruhy, kde je na krajích ledové krusty několik set kachen divokých; ostatní druhy chybí. Najednou na okamžik nad keři zahlédnu siluetu připomínající čápa. Popojíždím na louku a opravdu u hráze postává čáp bílý. Je zrovna zaměstnán krmením. Respektive snaží se pozřít několik kostí spojených pruhy seschlé kůže. Moc mu to nejde, ale v tomto počasí moc jiných možností nemá. Jinak, i přes načepýření a špinavé peří vypadá v dobré kondici. Další zastávka je rybník Oplatil. I tady jsou velká oka s množstvím ptáků. Sotva otevřu dveře u auta, opře se do mě ledový vichr a je tu i podstatně mrazivěji. Kromě stovek kachen a lysek jsou patrní potápky roháči a potápějící se šestice turpanů hnědých. Na detailnější prohlížení nejsem oblečen a tak nezbývá než se schovat do tepla.