Německo potřetí

Schlesswig – Holsteinisches Wattenmeer

srpen 2012
 

Letos koncem srpna jsme se opět, už potřetí, vydali na sever Německa. Moc jsme nevymýšleli a zamířili na osvědčené místo v Dagebullu u dánských hranic, kde máme oblíbený a příjemný kemp. Přijíždíme v odpoledních hodinách a za, pro tuto oblast a toto období, neobvyklého tepla hned vyrážíme zkouknout místní lokality.

 

Hauke-Heien Koog. Na prvním jezeře se tradičně krmí kolpíci bílí, je jich tu více než stopadesát. Hojně tu jsou i kachny divoké a tak okolo tříset hvízdáků eurazijských. Kromě hus velkých zde v několika stovkách pobývají bernešky bělolící a také husice nilské. Oproti minulým návštěvám jich opět přibylo, tentokráte v jednom hejnu na osmdesát jedinců. Objevilo se i hejno 41 bernešek velkých a sedm husic tibetských. Jezera patří i bahňákům. Jejich skladba se liší podle denní doby, ale i v jednotlivých dnech. Nejzajímavějším místem je větší písečná plošina, kde se bahňáci shromažďují a kde jsou též dobře vidět, zvláště pokud je pěkné počasí. Běžní jsou ústřičníci velcí, kteří tu jsou ve stovkách. Jeden den plošinu obývalo za čilého hemžení na dva tisíce kulíků zlatých, den druhý pak podobný počet jespáků obecných. Dalšími byli jespáci bojovní (cca 100), jespáci rezaví (cca 100)a další již jen od tří do dvaceti jedinců - jespáci malí, jespáci křivozobí, pisíci, kolihy velké, břehouši černoocasí, vodouši šedí, rudonozí a tmaví, bekasiny otavní, tenkozobci opační, kulíci bledí. Zato kulíci píseční i čejky jsou velmi četní. Běžný tu byl racek chechtavý a bouřní, větší racci jako racek mořský a žlutonohý už jen v jedincích. V každém případě jezera svou koncentrací ptáků a nevelké vzdálenosti pozorování z řady pozorovacích bodů nabízejí výborný zážitek. Ideální čas na pozorování jsou pozdní odpolední hodiny, kdy silný příliv vytlačí bahňáky z krmení na mořských bahnech.

Zvlášť povedené pozorování bylo jeden podvečer, kdy se na menším jezeru (první směrem od Dagebullu) na malinkých ostrůvcích shromáždila hejna bahňáků. Obcházíme je, abychom měli slunce v zádech a pak už za dotírání komárů prohlížíme ostrůvky. Na prvním je natěsnáno "pírko na pírku" na tři tisíce jespáků rezavých v ještě svatebním vybarvení. Ostrůvek vedle patří vodoušům rudonohým a tmavým - přes tři sta ptáků. Pak ústřičníci (cca 1000) a kousek u nich v mělké vodě stojí v hejnu více než dvě stě tenkozobců. Osamocení jsou jen tři lyskonozi úzkozobí vytáčející elegantní kroužky.

 

Beltringharder Koog. Neopomineme též navštívit jezera rezervace Beltringhalder Koog, která leží více na jihu u poloostrova Nordstrand. Přijíždíme dopoledne, ptáci jsou většinou daleko na obnažených bahnech. Z první pozorovatelny na okraji jednoho z jezer lze pozorovat ptáky z velké blízkosti - tedy pokud se ukáží. Tentokráte tu byly především kachny divoké. Ale postupně se objevila asi dvacítka bekasin otavních, několik jespáků obecných, pisíci a asi desítka vodoušů rudonohých. Na hladině vévodí husy velké, několik husic liščích, hoholů severních, roháči, potápky černokrké a osamocená kaholka. Poté se na chvíli zkusíme procházet po bahnech při odlivu, ale nijak zvlášť velká zábava to není (byť tu provázejí celé skupiny turistů). Tak si za sluníčka leháme na okraj jezera do trávy a čekáme, až se tu objeví ptáci z moře. Přilétají postupně - ústřičníci, vodouši rudonozí, bojovní, rezaví, břehouši rudí. Naopak na přílivovou hladinu moře se přilétly nakrmit kajky mořské.

 

Mořské pobřeží. Abychom nejezdili jen po jezerech, věnujeme i chvíli průzkumu pobřeží. Je tu vždycky obtíž trefit správný čas odlivu. Nechce se nám vstávat příliš brzy, a tak dopoledne už je odliv značný a jsou odhaleny stovky metrů (až kilometry) bahen. Kam oko dohlédne jsou rozptýleni ptáci, ale jsou příliš daleko. Nejčastějšími druhy u Dagebullu jsou kulíci píseční, jespáci obecný, břehouši rudí a jespáci rezaví. Méně četnější jsou kolihy velké, vidíme i málo husic liščích a vodoušů. Odpoledne si opět vybíráme hezké místo na trávě v malé zátoce a čekáme, až sem příliv natlačí ptáky z bahen. Trocha trpělivosti a za hodinku se přibližují a dostávají se na hodně blízko. Lze si tak prohlédnout množství ústřičníků, břehoušů, kulíků písečných, jespáků a několik kameňáčků. Jsou tu ale i racci chechtaví, bouřní, bělohlaví, rybáci obecní a severní. Jak se vzdálenost ke břehu zkracuje, postupně přelétají na další, ještě suché místo.

 

Sankt Peter Ording. Třetí den to v Dagebullu balíme a chceme popojet o něco více na jih. Po krásných slunečných dnech jako na potvoru přichází déšť. V tom se nám balit stan nechce, a tak čekáme a pospáváme skoro celé dopoledne. Pak se počasí umoudří a můžeme vyjet. Míříme k městu Sankt Peter Ording, abychom z něj měli dostupné lokality na obou stranách poloostrova pod Husumí. Kolem třetí nacházíme vhodný kemp a za silného větru stavíme na otevřeném prostranství stan. Vyžaduje to dost úsilí a když pak vidíme, jak vítr prohýbá opěrné tyče, máme o jeho osud mírné obavy. Jdeme se hned podívat k moři. Tady to vypadá zase jinak než severněji. Mezi valem a mořem je tak dvousetmetrový pruh travin, pouze částečné zaplavovaný s řadou malých jezírek plnících se za přílivu. Vypadá to na dobré místo pro hnízdění bahňáků. Jsme tu za vrcholného přílivu, který zaplavuje i místní restaurace postavené na vysokých kůlech. Vítr je eldorádem pro surfisty s draky. Z moře přeletují hejnka ptáků, ale míří někam daleko. Odcházíme na poněkud klidnější místa. Na nezaplavených ploškách pobývají hojně husice liščí, jsou tu rybáci severní, racci bouřní a žlutonozí a další druhy, hlavně čejky. Čekáme skoro do setmění až přichází odliv. Stále za silného větru se odkrývají bahna a přilétají stovky ptáků. Oproti severnější části jsou kromě kulíků písečných a jespáků obecných dominantními druhy husice liščí a kolihy velké. Po hodině je celý záliv plný ptáků, jsou jich tu tisíce, nicméně pozorování je už hodně omezené. Při cestě zpět nás provázejí lindušky luční, bělořiti a bramborníčci hnědí. Pětice kolih velkých překvapivě pohrdá mořem a intenzivně propichuje golfový trávník za valem. Proti očekávání jsme neviděli kulíky mořské, ani rybáky malé, kteří údajně mají právě v této lokalitě velké hnízdiště. Při návratu zjišťujeme, že stan vichru odolal a můžeme jít spát. V noci nás probudí šustění a při otevření stanu z dvaceti centimetrů koukáme do oček překvapeného ježka, který už stačil totálně vyluxovat jeden z jogurtů. Aspoň se tuto noc dobře najedl.

Tetenbullspieker - jezero u Norderheverkoog. Další den vyjíždíme k jezeru těsně u moře u Norderheverkoog. Po chvíli objevujeme nevelké, přehledné jezero obklopené travnatým valem. Je v něm málo vody, což vytváří řadu mělčin nejen u okrajích. Ideální místo na pozorování. Ale v tuto chvíli tu příliš ptáků není, opět jsou na bahnech na moři. Proto jedeme ještě na další lokalitu - ke dvěma jezerům u Westerspatinge. Připomínají tradiční rybníky s rákosinami, ale jsou úplně prázdné. Proto se vracíme zpět a opět čekáme, až začne příliv. Sedáme si na val do trávy tak, že máme celé jezero jako na dlani. Proti dopoledni je tu už daleko více ptáků, jsou hezky nasvícení, takže ideální pozorovací podmínky. Nejnápadnější je hejnko třiceti kolpíků bílých. Vypadají po práci místních ornitologů - naprostá většina má na nohou řadu barevných kroužků. Pak tu jsou vodouši rudonozí, hodně racků, kulíci píseční, ústřičník, orel mořský... Jak utíkají minuty, bahňáků přibývá a písčiny se začínají zaplňovat ptačími tělíčky při horečné činnosti. Pak už jakékoliv počítání nemá cenu, jsou tu ve stovkách. Za zmínku stojí téměř stovka tenkozobů a opravdu velké hejno kulíků bledých (cca 90). Přibývají vodouši šedí, tmaví, čejky, objevují se břehouši rudí, jespáci rezaví, asi osm jespáků písečných a několik kameňáčků. A k tomu tak dvě tisícovky jespáků obecných. Trávíme tu hodně času a nutno podotknout, že tohle je opravdu skvělá lokalita.
 

Katinger Watt. Poslední den jedem pro změnu na jižní část polostrova k zátokám u ústí řeky Eider. Po dvaceti km narážíme na jednu bytelnou rozhlednu u členitého jezera. Ze shora je výborný výhled, a tak přes popásající skot a koně můžeme lustrovat zdejší ptačí populaci. Ve větších počtech tu jsou husy velké, březňačky, ale i čírky obecné. Dalšími druhy jsou hvízdáci, několik lžičáků a dvojice ostralek štíhlých. A taky trojice labutí zpěvných. Z bahňáků tu jsou především čejky, bekasiny, vodouši šedí, jespáci bojovní a kulíci píseční. Zahlédneme i osm tenkozobců, hejnko dvaceti jespáků písečných, pár kameňáčků, jespáky obecné a osamoceného jespáka křivozobého. Pak se posouváme ještě jižněji k dalším místům, ale tady už nic zajímavého nevidíme (až na dva orly mořské). Pozdě odpoledne se vracíme zpět a ještě se stavíme kousek od pozorovatelny u obrovského zdymadla. Příliv je už v plném proudu a tak nedaleko hráze je vidět velké hejno bahňáků - stovky vodoušů rudonohých a šedých, jespáků rezavých, kulíků písečných, ústřičníků a k tomu kolihy velké a husice liščí. A právě tady vidíme i zatím největší hejnko kameňáčků - asi 50 ptáků. Na jedné z hrází se nachází kolonie rybáků obecných. I v tuto chvíli tam bylo několik mladých různého stáří (od prachového peří až po vzletné ptáky). Vzhledem k velké blízkosti se dalo skvěle sledovat, jak jim staří přinášení rybky z moře. 

Poslední akce nás čeká večer. Již třetí den se jdeme podívat na val za kempem, kde se pravidelně za tmy kolem čtvrt na deset ozve pískáním jakýsi pták. Vlastně jde až o čtyři jedince, volají na sebe a pobíhají po valu. Siluety lze zahlédnout i dalekohledem, ale moc se z toho vyčíst nedá. Pohybují se podobně jako bahňáci, a siluetou jsou tak na rozhraní chřástalovitých a bahňáků. Rozhodně mají světlejší spodní část. Byť jsme se tam byli třikrát podívat, stále jsme se nedobrali výsledku. Jen pro představu - pohybovali se na travnatém valu či přelétli na golfové hřiště. V okolí kromě valu jsou písčité duny, i porostlé vřesy. Pořídili jsme i nahrávku hlasu, tak ji lze prostudovat. 

Poslední noc nás znovu navštívil ježek a i tentokrát si smlsnul na, námi již pro něj připravené, sýrové pomazánce. Ráno prší, a tak se balíme a vyrážíme domů.


A malé srovnání s minulými návštěvami. Na některých místech (nejen jezerech, ale i na konkrétních místečkách jezer) se opět vyskytovaly stejné druhy. Celkově jsme ale letos na jezerech viděli větší uskupení ptáků. Kromě toho tenkozobci a kolpíci byli na větším počtu míst. Zvětšila se hejna některý invazivních druhů - husice nilské už v hejnu 80 kusů, bernešky velké v desítkách. Viděli jsme i větší hejna kulíků bledých a kameňáčků pestrých. Jinak žádný nový druh, nově v této lokalitě pouze jespáky písečné.

Pár dnů na chatě

(4.-7.srpna 2012)
 

Nějak nám letos nevychází čas, a tak dokonce i na naši chatu u Zbirohu máme jen pár dnů. Bereme to jako relaxaci, ale samozřejmě dalekohledy doma nechat nemůžeme. U Kařezkých rybníků spatříme pouze běžné vodní druhy. Neopomineme ani Zbirožská jezírka - zajímavou průrvu s minivodopádem. Je to místo, kde hnízdí pravidelně skorci vodní. Tentokráte je nezahlédneme, ale trusem znečištěné balvany v říčce svědčí o jejich přítomnosti. A už tradičně tu pobýval párek konipasů horských, který byl v plném krmení mladých. Nejzajímavějším okamžikem bylo jedno ráno u zahradního jezírka. Jako na povel se mezi osmou hodinou a půl devátou přišlo k jezírku napít a vykoupat řada ptáků - drozd zpěvný, kos černý, červenka, koňadry, modřinky, rehek domácí, budníček menší, cvrčilka zelená a skoro kompletní sbírka pěnic (pokřovní, černohlavá, hnědokřídlá, slavíková). A to ještě těsně v okolí poskakovali dlasci, lejsek bělokrký, mlynaříci... Přitom stačilo si vzít dalekohled a koukat u otevřeného okna. Co dá jindy práce vidět tolik druhů. Ptačí chování je však nevyzpytatelné; o den v později ve stejnou dobu nezavadilo o jezírko ani pírko.
Jedna zajímavá historka z chaty se stala před pár týdny. Po posekání trávy jsem se již chystal na cestu domů a ještě chvíli jsme pátral po příčině neskutečného zápachu v podsklepení. Při pátrání jsem objevil hromady trusu plných pecek, zbytky chleba a dokonce okousané meruňkové knedlíky. Nejspíš kuna. Ve chvíli, kdy už chci odejít, uslyším nějaký šramot, a tak se vydám po jeho zdroji. Něco tu je a za pár minut se v záři blesku objeví šelmička - opravdu kuna skalní. Šetrně ji vyženu ven, ucpu otvor ve stěně a chystám se zavřít dveře. A znovu něco šramotí. Podaří se mi vypátrat, že je to odrostlejší mládě. Zavřené je tam nechat nemohu, takže jsem se rozhodl mladou kunu chytit. Byla schovaná za množstvím prken, a tak jsem je postupně odebíral a přerovnával. Dvakrát jsem se u toho odřel, udeřil do hlavy a do zad až kuně mě začínalo poněkud štvát. Zhruba po hodině jsem se propracoval k tomu, že zalezlo za jednu skříňku a zcela zjevně odmítalo vylézt. Zkoušel jsem ho vytlačit, ale přeběhlo a schovalo se jinde. Teď mě už opravdu štvalo. Trvalo skoro další hodinu než se mi ho podařilo chytit. Zprvu se tvářilo klidně. Pak jsem ho dal do kýble, což se mu moc nelíbilo. Začalo poněkud zuřit, prskat a hlavně hlasitě ječet, až jsem se pokradmu začal dívat po okolí, zda si to se mnou jeho máma nepůjde vyřídit. Ale pak se zklidnilo a mohl jsem ho odnést kousek od chaty, kde si ho matka snadno najde.