(4.-7.srpna 2012)
Nějak nám letos nevychází čas, a tak dokonce i na naši chatu u Zbirohu máme jen pár dnů. Bereme to jako relaxaci, ale samozřejmě dalekohledy doma nechat nemůžeme. U Kařezkých rybníků spatříme pouze běžné vodní druhy. Neopomineme ani Zbirožská jezírka - zajímavou průrvu s minivodopádem. Je to místo, kde hnízdí pravidelně skorci vodní. Tentokráte je nezahlédneme, ale trusem znečištěné balvany v říčce svědčí o jejich přítomnosti. A už tradičně tu pobýval párek konipasů horských, který byl v plném krmení mladých. Nejzajímavějším okamžikem bylo jedno ráno u zahradního jezírka. Jako na povel se mezi osmou hodinou a půl devátou přišlo k jezírku napít a vykoupat řada ptáků - drozd zpěvný, kos černý, červenka, koňadry, modřinky, rehek domácí, budníček menší, cvrčilka zelená a skoro kompletní sbírka pěnic (pokřovní, černohlavá, hnědokřídlá, slavíková). A to ještě těsně v okolí poskakovali dlasci, lejsek bělokrký, mlynaříci... Přitom stačilo si vzít dalekohled a koukat u otevřeného okna. Co dá jindy práce vidět tolik druhů. Ptačí chování je však nevyzpytatelné; o den v později ve stejnou dobu nezavadilo o jezírko ani pírko. 
Jedna zajímavá historka z chaty se stala před pár týdny. Po posekání trávy jsem se již chystal na cestu domů a ještě chvíli jsme pátral po příčině neskutečného zápachu v podsklepení. Při pátrání jsem objevil hromady trusu plných pecek, zbytky chleba a dokonce okousané meruňkové knedlíky. Nejspíš kuna. Ve chvíli, kdy už chci odejít, uslyším nějaký šramot, a tak se vydám po jeho zdroji. Něco tu je a za pár minut se v záři blesku objeví šelmička - opravdu kuna skalní. Šetrně ji vyženu ven, ucpu otvor ve stěně a chystám se zavřít dveře. A znovu něco šramotí. Podaří se mi vypátrat, že je to odrostlejší mládě. Zavřené je tam nechat nemohu, takže jsem se rozhodl mladou kunu chytit. Byla schovaná za množstvím prken, a tak jsem je postupně odebíral a přerovnával. Dvakrát jsem se u toho odřel, udeřil do hlavy a do zad až kuně mě začínalo poněkud štvát. Zhruba po hodině jsem se propracoval k tomu, že zalezlo za jednu skříňku a zcela zjevně odmítalo vylézt. Zkoušel jsem ho vytlačit, ale přeběhlo a schovalo se jinde. Teď mě už opravdu štvalo. Trvalo skoro další hodinu než se mi ho podařilo chytit. Zprvu se tvářilo klidně. Pak jsem ho dal do kýble, což se mu moc nelíbilo. Začalo poněkud zuřit, prskat a hlavně hlasitě ječet, až jsem se pokradmu začal dívat po okolí, zda si to se mnou jeho máma nepůjde vyřídit. Ale pak se zklidnilo a mohl jsem ho odnést kousek od chaty, kde si ho matka snadno najde.
Žádné komentáře:
Okomentovat