úterý 30. října 2012

Oplatil nadvakrát

(28. a 30.října 2012)

Asi měsíc dopředu jsem na 28. října měla naplánovanou návštěvu Pardubic a sraz s přáteli v čajovně. Protože ten se měl konat až odpoledne, chtěla jsem příležitosti využík k prozkoumání některého z okolních rybníků. Původně jsem si myslela na Bohdaneč, ale když se krátce předtím objevila hlášení o potápkách žlutorohých z Oplatilu, přehodnotila jsem situaci :)
Fakt, že kromě hlášení potápek se také se objevila hlášení rapidního ochlazení, častých přeháněk a případně sněžení, jsem pro změnu ignorovala. Předpověď se bohužel naplnila už když jsem ráno otevřela oči. Slabý déšť ale nevadil, a tak jsem si vzala větší batoh s dalekohledem, foťákem a pár dalšími věcmi, nabalila na sebe spoustu oblečení, popadla stativák a vyrazila na nádraží. Za nedlouho už jsem v Pardubicích přestoupila na vlak do Stéblové, poté hodila stativák přes rameno a vyrazila podle vytištěné mapy směrem k vodě. Déšť se ze začátku dal přežít, když jsem obhlížela první nádrž, trochu mě zamrzela snížená viditelnost a především to, že dalekohled i stativák neustále mlžil. Přesto se mi ale podařilo vypátrat mezi březňačkami, kopřivkami, roháči, lyskami, poláky, kormorány a dalším celkem běžným osazenstvem, i dvě potápky žlutorohé, co mě na chvíli zahřálo. Za čas už jsem ale začala být promočená, a to včetně mých goretexových bot a kalhot až po kolena. Protože byly možná ani ne +2°C, začal mi trochu omrzat nos a ruce v mokrých rukavicích. Snažila jsem se uklidnit tím, že horší už to být nemůže. To jsem se ale krutě spletla. Asi po pěti minutách se zvedl vítr a začaly padat kroupy (au, můj nos)! Do odjezdu vlaku zpět do Pardubic jsem ale měla ještě asi 2 hodiny, a tak jsem vydala prozkoumat další nádrže. Ač to zní nepravděpodobně, do doby než jsem došla až k té poslední, začalo sněžit a spadla eště větší mlha. Můj stativák se tím stal už téměř nepoužitelným, protože se celý zamlžil už po pár vteřinách a já už neměla žádné suché kapesníky nebo cokoli jiného, čím bych ho mohla otřít, a sám už se neodmlžil. Přesto jsem ve velké dálce viděla potáplici, určenou jako severní podle malého rozsahu bílé na krku a podle bílého fleku na boku. Za ní se rýovaly dalších podobných ptáků, ale těžko říct, zda potáplic či kormoránů.
Blíž už jsem ale nešla, protože jsem nechtěla na vlak čekat o dvě hodiny dýl. Ruka, kterou jsem držela stativák nahoře mi trochu umrzala, a nos (jediná nezahalená část těla) mí střídavě bombardovaly kroupy nebo sněhové vločky. Než jsem došla na nádraží, napadlo alespoň 5 cm sněhu, a tak jsem si alespoň mohla užít krásnou zimní atmosféru.
Odpoledne v čajovně se mi bohužel nepodařilo nic usušit a vypadala jsem, jako když jsem právě vylezla z bazénu. Kolem deváté hodiny jsem se vypravila domů. Při kupování lístků na vlak jsem zjistila, že mi dokonce promokly i peníze ukryté v peněžence pohřbené na dně batohu. Paní za přepážkou se na mě podívala, jak je možné, že mámmokré peníze. Jakmile jsem jí vysvětlila, že jsem dnes strávila přes 4 hodiny venku, chápavě se na mě usmála a položila si peníze na stůl, že už si je nějak usuší. A tak skončilo moje dobrodružství. Potápky žlutorohé však za to stály a až na počasí jsem si ten výlet docela užila :) 

Napoprvé se potápky žlutorohé podařilo pozorovat, takže při své cestě do Pardubic jsme o dva dny později nemohl tuto lokalitu minout. Zvlášť, když jsem u nás "žlutorožky" ještě neviděl. Naštěstí bylo slušné počasí i s dobrým výhledem. Na břehu jsem svědkem úlovku velkého kapra, a tak s rybáři chvíli klábosím. Zajímalo, co je na rybníků z ptáků zajímavého, že se tu trousí tolik lidí s dalekohledy. Hladina je plná ptáků - převažují lysky, březňačky, poláci, je tu skupinka hus velkých, desítky roháčů, několik hoholů, čírek obecných i hvízdák. A překvapivě dvě lovící, v dobré kondici vypadající, vlaštovky. Pak obcházím lokalitu na místo spojovací hráze a potkávám Denise a Iana. Dostávám instrukci, kde se pohybuje první z potápek žlutorohých. A taky jo, za chvíli ji vidím při potápění. Další dvě nacházím na druhé nádrži. Kromě nich ještě sledujeme potáplici malou. Přesouvám se na další lokalitu a tou je Bohdanečský rybník. Je ještě upuštěný. Z pozorovatelny je v dáli patrno velké hejno čejek (asi 270 jedinců) a s nimi tam poletuje několik dalších bahňáků. Konečně si sedají, le je to daleko i na stativák. Nakonec se z nich vyklubali dva jespáci bojovní a minimálně jeden jespák obecný. V pravé části zálivu se ozývá hejkání hus, ale není na ně vidět. Pouze v jednom z průzorů zahlédnu několik desítek hus velkých a asi 50 volavek bílých.

Potápka žlutorohá

sobota 6. října 2012

Festival na Žehuni

(6. října 2012)

Káně lesníRok se s rokem sešel a už je tu zase čas ptačího festivalu. Stejně jako minulé roky tradičně vyjíždíme na Žehuň. Přijíždíme k louce a už vidíme tentokráte početnou skupinu návštěvníků pomalu odcházet. Novinkou je utábořený štáb ČT24, který přijel udělat reportáž pro Studio Víkend.Chvíli tak okouníme na břehu a přizpůsobujeme aktivity on-line reportáži. A za chvíli již Lubor na kameru povídá o tradici Festivalu i Žehuni jako takové. Navíc přijeli kolegové z nedaleké záchranné stanice a vypouští několik uzdravených ptáků - káni lesní, poštolku a kalouse ušatého. Super možností je prohlédnout si zblízka lelka lesního, který však ještě nějakou tu karanténu bude potřebovat. Protože Mirek Jelínek poněkud netradičně nechytal, tak tohle byli jediní ptáci ke zkouknutí zblízka. Jinak na hladině je k vidění několik roháčů, kormoráni, racci bělohlaví, čírky obecné a jedna husice liščí. Přelétli dva raci středomořští, hejno pěnkav, moudivláčci... Dál pak procházíme celý úsek po polích kolem rákosin a pak až dozadu podél obory. Celé to vystačí na pěkných pár hodin. Nejčastěji sledujeme strnady obecné, skřivany, bekasiny otavní, v rákosí se ozývají strnadi rákosní a moudivláčci. V zadní části klesající hladina vypouštěného rybníka odhalila bahna - kolem jsou stovky kachen, volavky popelavé i bílé. V závěru dorazíme až na teplomilné stráně pod oborou, kde je i nyní k vidění řada kvetoucích teplomilných rostlin. Zkoušíme hledat kudlanku nábožnou, což se nám ale letos nepovedlo. Za příjemného tepla se vracíme zpět - jen nám chybí orel mořský. Jako na zavolanou, když už sedáme do aut, se jeden mladý objeví.


Lelek lesní


Reportáž z Festivalu na Žehuni ZDE