(28. ledna 2012)
Po vyhodnocení včerejšího dne se ukázalo, že racek šedý byl u Karlova mostu do 8:45 a pak se ukázal až po čtvrté hodině. A i další pozorování ukazovala, že místo je využito jako nocležiště. Takže jsme se rozhodli pro druhý pokus hned po ránu. Stejný nápad dostala i řada dalších birdwatchterů z celé republiky, takže jsme se těšili na racka i na přátele. Ráno v osm dorážíme na místo Novotného lávky...stačí první letmý pohled na jez a i přes mlžný opar racek šedý jasně svítí. Než vybalíme stativák doráží k nám Jarda Závora a během několika minut už vidíme další skupinku na nábřeží a jinou na Střeleckém ostrově. Moraváci to opravdu taky na osmou stihli. Racek netečně sedí. Po chvíli popolétl a chvíli se postavil. Pak zase odpočívá. Pozorujeme ho, fotíme klábosíme. Ostatně
kdy se zase naskytne podobná příležitost. Ve tři čtvrtě na devět se zvedá a vykružuje do výšky. Jsou krásně vidět jeho světlé letky bez kapky černé. Ve výšce se k němu přidávají racci chechtaví a začínají ho napadat. Racek se přesouvá nad Karlův most a čekáme, že nám zmizí. Pak náhle dělá pár sestupných otoček a průzorem mezi mostními pilíři vidíme jak sedá na hladinu. Na nic nečekáme, balíme věci a hurá na Karlův most. Zatím tu nejsou turisté, takže nepůsobíme nijak podivně. Racek si opravdu sedl na vodu a zdá se, že něco žere. Sedí zhruba ve středu proudu a ten ho žene dál od nás. Říkáme si, že když se krmí, tak neodlétne a vyrážíme k Mánesovu mostu. Těsně než dorazíme, proplul pod pilířem. Teď už ho vidíme zřetelně blíže. Proud ho unáší dál, ale už se dá jít pohodlně po náplavce, takže se po chvíli dostáváme na jeho úroveň a jdeme s ním. Je zhruba už jen na 40 metrů, stativákem jsou vidět všechny detaily. Zjišťujeme, že jeho potravou je mršina racka chechtavého. Pohled na tvar hlavy i jeho agresivní trhání masa dává za pravdu příručkám, kde je popisován jeho útočný vzhled. Po nějaké době ho již proud odnáší dál od břehu k Štefánikovu mostu, a tak sledování ukončujeme. Na místo akorát doráží zbytek výpravy ze Střeleckého ostrova. Racek je už daleko, ale je o čem se bavit a přijde čas i na slivovičku. Mé první hlášení, že letí zpátky nějak zaniklo, na druhé se už i ostatní chopili dalekohledů, ale jen málokdo stihl dobrou letovku, když nás míjel. Odhadujeme, že by se mohl vrátit na své odpočívadlo, takže vyrážíme zpět.
Po vyhodnocení včerejšího dne se ukázalo, že racek šedý byl u Karlova mostu do 8:45 a pak se ukázal až po čtvrté hodině. A i další pozorování ukazovala, že místo je využito jako nocležiště. Takže jsme se rozhodli pro druhý pokus hned po ránu. Stejný nápad dostala i řada dalších birdwatchterů z celé republiky, takže jsme se těšili na racka i na přátele. Ráno v osm dorážíme na místo Novotného lávky...stačí první letmý pohled na jez a i přes mlžný opar racek šedý jasně svítí. Než vybalíme stativák doráží k nám Jarda Závora a během několika minut už vidíme další skupinku na nábřeží a jinou na Střeleckém ostrově. Moraváci to opravdu taky na osmou stihli. Racek netečně sedí. Po chvíli popolétl a chvíli se postavil. Pak zase odpočívá. Pozorujeme ho, fotíme klábosíme. Ostatně kdy se zase naskytne podobná příležitost. Ve tři čtvrtě na devět se zvedá a vykružuje do výšky. Jsou krásně vidět jeho světlé letky bez kapky černé. Ve výšce se k němu přidávají racci chechtaví a začínají ho napadat. Racek se přesouvá nad Karlův most a čekáme, že nám zmizí. Pak náhle dělá pár sestupných otoček a průzorem mezi mostními pilíři vidíme jak sedá na hladinu. Na nic nečekáme, balíme věci a hurá na Karlův most. Zatím tu nejsou turisté, takže nepůsobíme nijak podivně. Racek si opravdu sedl na vodu a zdá se, že něco žere. Sedí zhruba ve středu proudu a ten ho žene dál od nás. Říkáme si, že když se krmí, tak neodlétne a vyrážíme k Mánesovu mostu. Těsně než dorazíme, proplul pod pilířem. Teď už ho vidíme zřetelně blíže. Proud ho unáší dál, ale už se dá jít pohodlně po náplavce, takže se po chvíli dostáváme na jeho úroveň a jdeme s ním. Je zhruba už jen na 40 metrů, stativákem jsou vidět všechny detaily. Zjišťujeme, že jeho potravou je mršina racka chechtavého. Pohled na tvar hlavy i jeho agresivní trhání masa dává za pravdu příručkám, kde je popisován jeho útočný vzhled. Po nějaké době ho již proud odnáší dál od břehu k Štefánikovu mostu, a tak sledování ukončujeme. Na místo akorát doráží zbytek výpravy ze Střeleckého ostrova. Racek je už daleko, ale je o čem se bavit a přijde čas i na slivovičku. Mé první hlášení, že letí zpátky nějak zaniklo, na druhé se už i ostatní chopili dalekohledů, ale jen málokdo stihl dobrou letovku, když nás míjel. Odhadujeme, že by se mohl vrátit na své odpočívadlo, takže vyrážíme zpět. 
Je to přesně tak, sedá si na jez u Karlova mostu a "usíná´". Ještě pár fotek a pak ho po třech hodinách opouštíme - tenhle čas si vzácný zatoulanec zasloužil. Ostatně dnes stejně jako v předchozích dnech udělal desítkám lidí velkou radost. Loučíme se a věříme, že nebude trvat dlouho a zase se někde potkáme u zajímavého pozorování.
Zdá se, že přílet racka šedého byl velkou událostí i pro média, a tak se objevil nejen v internetových zpravodajích jako třeba na iDnes, ale také ve veřčerních zprávách na Nově - od 14:40. Zde je také zpráva na webu Pražské ornitologie: tady a tady.
Zdá se, že přílet racka šedého byl velkou událostí i pro média, a tak se objevil nejen v internetových zpravodajích jako třeba na iDnes, ale také ve veřčerních zprávách na Nově - od 14:40. Zde je také zpráva na webu Pražské ornitologie: tady a tady.
Tento týden měla diskuse na Klubu 300 klíčové téma a tím byl podezřelý "světlý" racek v centru Vltavy. Po opatrných krocích ho objevitel Mirek Jelínek a další specialisti na racky nakonec určili jako racka šedého, což, s přihlédnutím k počtu pouhých pěti pozorování u nás za posledních 70 let, nemohlo nechat žádného milovníka ptáků klidným. A navíc to máme doma. Za prvního většího mrazíku v Praze a krásného slunečního počasí vyrážíme v deset hodin na místo posledních pozorování ke Karlovu mostu. Ale ne vždy se daří jak by si člověk představoval. Racek šedý tu nebyl a ani se v následující hodině a půl neukázal. Ale říkáme si, že není všem dnům konec. I tak bylo co sledovat. Na 
jezu, hladině i přilehlých vlnolamech jsou stovky racků chechtavých, některým se již černají hlavičky. Pak asi deset racků bouřních různého stáří a šest racků bělohlavých. Na jezu se sluní kormoráni velcí. Podél hráze je spousty březňaček - a s nimi jedna melanická forma, jeden kačer s bílou náprsenkou a jedna kachna domácí. Po naplaveninách běhají slípky
