Dny utíkají a máme před sebou poslední část naší cesty. Od jezer Příkopové propadliny míříme na jih, kde nás čekají pláně Masai Mary. Ještě večer před odjezdem Alex navrhuje, abychom se při cestě na chvíli zastavili u jezera Lake Naivasha a projeli se lodí kolem pobřeží, když jsme to u Baringa nestihli. To nám přišlo jako dobrý nápad a asi po dvou hodinách jízdy již míjíme město Naivasha a přijíždíme ke stejnojmennému jezeru. Naivasha je velké sladkovodní jezero blízko aglomerace. Původní masajský název jezera byl Nai'posha, což znamená "bouřlivá voda". Angličani ho pak zkomolili na Naivashu. Jezero je též známé tím, že na jeho břehu pobývala známá ochránkyně přírody a spisovatelka Joy Adamsonová.
Lake Naivasha leží v nadmořské výšce bezmála 1900 m, a proto se zde již nevyskytují krokodýli. Tato skutečnost spolu s blízkostí města a úrodnou půdou v okolí předurčují využití jezera k lovu ryb, rekreaci a pěstitelství. Na březích jsou četné skleníky, kde pěstují okrasné rostliny a odtud je transportují do Holandska (a pak že kupujeme holandské květiny). Husté využití jezera i jeho okolí samozřejmě není bez následků. Nicméně jezero a jeho okolí zatím pořád patří mezi světové ornitologické skvosty s udávanými čtyřmi sty ptačími druhy. Jsme zvědaví, jak se povede nám.
Nejčetnějšími jsou lysky hřebenaté (Fulica cristata). Jsou podobné těm našim, jen nad bílou lysinkou mají ještě dva červené výrůstky. Rychle se pohybují mezi plovoucími rostlinami, občas prudce vystartují a mizí v porostu. Na okrajích pobíhají slípky zelenonohé (Galinula chloropus), zahlédneme i chřástala žlutozobého (Amaurornis flavirostris). Poblíž břehů loví rybaříci jižní (Ceryle rudis).
Dalšími obyvateli rákosin jsou kormoráni. Kormoráni velcí (Phalacrocorax carbo) se vyskytují solitérně i v četných, ne příliš velkých skupinách. Kromě nich tu pobývají i menší kormoráni dlouhoocasí (Phalacrocorax africanus).
Největšími ptáky tu jsou pelikáni bílí (Pelecanus onocrotalus). Obrovští ptáci se skupinkách věnují lovu ryb a nenechají se příliš rušit ani blízkostí loďky. Kromě nich se tu objeví i další druh - pelikán africký (Pelecanus rufescens). Vidíme pouze jednotlivce, jsou menší a s méně barevnou hlavou a vakem.
Celá plocha je hojně obsazená volavkami. Jsou tu volavky popelavé (Ardea cinerea), volavky bílé (Casmerodius albus), prostřední (Mesophoyx intermedia), stříbřité (Egretta garzetta) a africké (Ardea melanocephala). A také máme příležitost si zblízka prohlédnout obra mezi nimi - volavku obrovskou (Ardea goliath). Postává na ostrůvku s kormorány, kteří jí dosahují sotva ke křídlům. Však dosahuje výšky jednoho a půl metru a silným zobákem dokáže ulovit i velké ryby. Chvíli postává, a pak majestátně odlétá.
Z dalších velkých ptáků tu loví četní kolpíci afričtí (Platalea alba), nesyti afričtí (Mycteria ibis) a ibisové posvátní (Threskiornis aethiopicus).
Na hladině zahlédneme i několik druhů vrubozobých - husičku vdovku (Dendrocygna viduata) s bíločernou hlavou a dvoubarvou (Dendrocygna bicolor) a z nově pozorovaných druhů ještě zrzohlávku rudookou (Netta erythrophthalma).
Velmi hojní jsou rybáci bahenní (Chlidonias hybridus). Poletují kolem nás a průvodce nás vede i k jejich hnízdům. Samička na hnízdě je velmi statečná a neopustí ho, ani když na ní hledíme z metru. Hnízdo tvoří několik stébel připevněných na koberec plovoucích rostlin. V jiných hnízdech jsou už vylíhlá mláďata různého stupně vývoje.
Vždy jsou to dvojice a i je lze sledovat jen z několika málo metrů. Nad hlavou prolétá další druh čejky - čejka bělohlavá (Vanellus crassirostris).
V jezeře nejsou krokodýli, ale hroši ano. Dvakrát narazíme na stádečko 10-15 hrochů odpočívající ve vodě. Tvoří semknutou skupinu pokládající si hlavy jeden na druhého. Průvodce udržuje loďku asi dvacet metrů od nich. Pak stačí přidat plyn, popojet dva metry blíž a celá skupina najednou prudce reaguje.
V jezeře nejsou krokodýli, ale hroši ano. Dvakrát narazíme na stádečko 10-15 hrochů odpočívající ve vodě. Tvoří semknutou skupinu pokládající si hlavy jeden na druhého. Průvodce udržuje loďku asi dvacet metrů od nich. Pak stačí přidat plyn, popojet dva metry blíž a celá skupina najednou prudce reaguje.
V další části míjíme husté koberce plovoucích rostlin, z nichž některé kvetou. Před rokem jsem si na zahradní jezírko jednu takovou koupili, tady jich jsou tisíce. A tam, kde jsou rostlinné koberce, je i ostnák africký (Actopilornis africanus) a můžeme si ho prohlédnout z mimořádné blízkosti.
Na jezeře se rozprostírá několik ostrůvků hojně porostlých žlutou akácií (léčí žlutou zimnici) a savanovou trávou. Všude vidíme hojně býložravců - žirafy, impaly, zebry stepní, vodušky a vůbec poprvé pakoně žíhané. Na jednou z ostrůvků vystupujeme a následuje čtvrthodinová procházka ke zvířatům a nějaké to foto s nimi na pozadí. Všechny šelmy odsud odvezli do Masai Mary, takže chodit tu volně je bezpečné. Je to celé takové hodně komerční, tak raději zase zpátky na loď.
Nevyhneme se ale ještě jedné "zábavě". Průvodce přizastaví u břehu, kolegové mu hodí malou vysušenou rybu a jedeme "krmit" orly. Zahlédnout je není problém, několik velkých orlů jasnohlasých (Haliaeetus vocifer) sedí na vrcholcích stromů kolem zálivu. Průvodce si vybírá jednoho z nich, nasměruje proti němu loď a pohybem ruky se ho snaží zaujmout. Pak silně zapíská, orel se na nás podívá a po dotazu zda jsme připravení, chlapík hodí rybu pár metrů od lodi. A ... nic se neděje, tenhle orel byl asi sytý. Ale jsou tu další adepti. Průvodce složitým manévrováním sbírá rybu z hladiny a vyjíždí kousek dál za jiným orlem. Celá procedura se opakuje a tentokrát si dá orel říci. Slétává ze stromu a vmžiku sebere pařáty rybu z hladiny. Moc jsme toho ale vyfotit nestihli ani na druhý pokus.
Žádné komentáře:
Okomentovat