Sweetwaters (Keňa 2010)

zvětši

Dva dny utekly a nás čeká první přesun. Míříme na jihozápad směrem ke Great Rift Valley, ale předtím máme na programu ještě jednu malou rezervaci. U brány se nás sesype čtveřice Samburů a nabízí náramky. Mluví jeden přes druhého a předhánějí se, kdo má lepší zboží. Náramky jsou hezké, tak chvíli vyjednáváme a kompromisně kupujeme tři, od každého z prodejců jeden. Poslední má smůlu, ale úspěšní prodejci ho už sami zpacifikují. Projíždíme zpátky opět suchou krajinou, kterou pak vystřídají velké plochy polí privátních farem. Všechna pole jsou oplocená. Cestou opět zastavujeme na pozorování káně černohřbeté (Buteo augur) a nevelkého orla chocholatého (Lophaetus occipitalis). Pak najednou vidíme v tom suchu u silnice mrskající se rybu, což vypadá neuvěřitelně. Ukazuje se ale, že tudy vozí kamióny ryby od jezer a občas nějaká vypadne. Postupně se dostáváme do kopců, všechno začíná být zelenější, místo obilovin se objevují rozsáhlá plochy čajovníku a kávovníků. A pak se už objeví překrásný pohled do dálky a před námi se rozprostírají nekonečné plochy Velké příkopové propadliny.

Rezervace SweetWaters (Ol Pejeta) je už zase něco úplně jiného. Jde o soukromý kompletně oplocený park v překvapivé výšce 1800 m nad mořem. Tvoří ho travnatá savana, střídaná sytě zelenými porosty keřů, ale i bažinaté plochy a zalesněné oblasti. Celkově je daleko svěžejší než Samburu. Místo je nyní dobře známo i u nás, neboť zde je vybudována ještě extra oplocená rezervace pro chov nosorožců bílých, a právě sem byla převezena čtveřice zvířat ze Dvora Králové. Rezervace má ještě jednu zvlášť oplocenou plochu pro stanici opuštěných šimpanzů. Protože tito lidoopi v Keni přirození nežijí, vozí do stanice opuštěná či nelegálně držená zvířata z okolních zemí. Je jich tu několik desítek a řada z nich tu pomalu zapomíná na své minulé traumatizující zážitky. Všichni zdejší šimpanzi jsou sirotci a z toho důvodu prý nežerou maso - rodiče je to nenaučili. Žijí tu ve dvou tlupách v oploceném prostoru, aby byli chráněni před šelmami.

Ubytováváme se v kempu se stany, byť to vypadá zcela jinak než jak si stanový tábor běžně představujeme. Jsou tu postavené vysoké přístřešky kryté rákosinami a pod nimi je postavený velký stan s postelemi, skříněmi, koupelnou atd. Na kraji kempu je prosklená restaurace, kousek od ní velké napajedlo. Kemp je obehnán mělkým příkopem, kde je postaven ještě nižší (cca 50 cm vysoký) plot s elektrickým napětím. Zdá se ale, že ten slouží spíše k tomu, aby zabránil turistům dostat se ven, než zvířatům dovnitř. Mnoho antilop si do kempu chodí, jak se jim zlíbí, zejména na noc, aby byly ve větším bezpečí před šelmami. Proti přírodnějšímu a dramatičtějšímu rázu Samburu to zde ale působí o nšco víc turisticky. Taky je tu podstatně víc milovníků zvířat. Hned při příjezdu tu nablízko vidíme prasata bradavičnatá, vodušky velké, zebry, tentokráte stepní, impaly, nesyty africké (Mycteria ibis) a čápy marabu (Leptoptilos crumeniferus), kteří se neostýchají přijít těsně k restauraci a přes prosklenou stěnu vám doslova koukat do talíře. Záhy zjišťujeme, že v kempu za stany je poměrně velká plocha zarostlá hustými keři a stromy, což vypadá jako skvělé místo pro pozorování ptáků.

Rychle odbudeme seznámení s personálem, dáme si vydatný oběd a hned jdeme na obhlídku. Plocha s bujnou vegetací vypadá lákavě, ale zpočátku to vypadá docela mrtvě. Ostatně je pravé poledne a docela teplo, ale pak se začínají objevovat první ptáci. Nejdříve zahlédneme zoborožce korunkatého (Tockus alboterminatus), a pak už tu a tam se něco pohne či zazpívá. Vůbec není snadné je v hustém porostu sledovat a na což fotit. Nějaké poznáme skoro bez problému, jiné odhadneme do rodu a další je potřeba nafotit a nafilmovat, aby se posléze dali určit podle příručky. Ptáků postupně přibývá - strdimilové, vousáci, motýlci, myšáci, žluvy,.... Situace vrcholí těsně před čtvrtou hodinou, kdy už musíme jet na safari, a zrovna v tuto chvíli se to tu ptáky jen hemží. Nevíme, kam se máme dřív podívat. Kromě ptáků nás překvapí i drobnější antilopky, které se občas vynoří z hustého porostu. Zahlédneme samice, mládě a nakonec i samce - vypadá to na lesoně pestré.

Odpolední safari začíná přesně ve čtyři za příjemného tepla. Ukázalo se, ale jak je to klamné. Nevěnovali jsme příliš pozornosti tomu, když nám do stanu pod deku dali gumové lahve s horkou vodou, a vyrazili na safari na lehko jako v Samburu. Záhy se ukázalo, že to nebyl nejlepší nápad, následující hodiny docela slušně mrzneme. Holt ta nadmořská výška.

I tady máme k dispozici dva dny a maximálně je využíváme. Vstáváme v šest, krátký průzkum kempu, snídaně, safari, oběd, opět focení, safari, večeře a noční průzkum do jedenácti. To se opakuje po oba dny a je nutno říct, že nás to docela vyčerpalo. Ale když je tu takových příležitostí...

Projíždíme pomalu po cestách v rezervaci, ale po pravdě řečeno, i přes malebný zelený porost tu zvířat moc nevidíme. Prvními jsou žirafy. V tomto případě jde o jiný podruh, žirafu Rotchildovu, která je celkově poměrně vzácná. Pak ještě ve skrytu houštin vidíme impaly a gazely Grantovy. 

Oživení přinese malebná mokřina lemovaná vysokými stromy. V ní se pase velké stádo vodušek velkých, ale lokalita je bohatá především na ptáky, a tak tu trávíme spoustu času. Na ploše přistává orel jasnohlasý (Haliaeetus vocifer), ve vzduchu se třepotá luněc šedý (Elanus caeruleus) a objeví se i dvojice orlíků kejklířů (Terathopius ecaudatus). Z velkých ptáků tu ještě loví párek čápů sedlatých (Ephippiorhynchus senegalensis), ibisové hagedaši (Bostrychia hagedash), kladivouš africký (Scopus umbretta), jehož letící siluetu si nejdříve spleteme s nějakým dravcem, a kolpíci afričtí (Platalea alba). Stromy a keře v okolí obývá celá řada dalších ptáků. Spatříme mimo jiné vlaštovku velkou (Hirundo senegalensis), kterou jsme díky její velikosti považovali nejprve spíš za nějakého ostříže a datla šedoprsého (Dendropicos goertae). Na jednom z keřů se posadí mandelík fialovoprsý (Coracias caudata) a nechává se překvapivě fotit snad z jednoho metru. Vidíme též dudka afrického (Upupa africana), který jakoby z oka vypadl tomu našemu. Zároveň cítíme poměrně silný zápach a Alex nám potvrzuje, že to je typický dudčí odér. Ze srostloprstých jěště zahlédneme ledňáčka žíhaného (Halcyon chelicuti) a lovící vlhu malou (Merops pusillus). Na hladině malého rybníčku spatříme první z afrických kachen - kachnu temnou (Anas sparsa).

Kromě křovinatější části je tu jakási travnatá plošina, kde je koncentrována většina zvířat do větších stád. Impaly, gazely Grantovy a zebry stepní. I tady jsou vidět vodušky velké jelení. Dalším druhem je buvolec stepní, tentokrát ale poddruh Jacksonův. Naproti tomu antilopy žirafí tu již chybí a oryxe bejsu vidíme jen jednoho. A samozřejmě tu jsou buvoli kaferští. Těch je tu opravdu hodně a tvoří četná a velká stáda. První skupinku najdeme na nejtypičtějším místě při koupeli v bažince zarostlé rákosím. Ale větší stáda jsou rozptýlena na travnaté savaně. Kromě stád lze spatřit i osamocené statné býky, kteří při své velikosti již nemusí na ochranu stáda spoléhat. Buvol je opravdu impozantní zvíře, zvláště někteří samci s mohutnými rohy, a člověku nedá, než se párkrát zastavit a užít si je z bezprostřední blízkosti. Je ale zajímavé, že i přes svou velikost a společnou obranu stáda jsou častou kořistí lvích smeček.

Novým antilopím druhem, který zde vidíme, jsou gazely Thompsonovy. Jsou to velmi hezká čilá zvířata zhruba o velikosti kozy, neustále kmitající krátkým černým ocáskem se strany na stranu, díky kterému dotali v Keni anglickou přezdívku "pendulum tail"; zvlášť roztomilá jsou jejich mláďata. Jsou velmi podobné gazele Grantově, ale jsou menší. Rychlého rozpoznání od gazely Grantovy lze dosáhnout pohledem na zadek - gazela Thompsonova má bílý zadek ke kořeni černého ocasu, gazela Grantova až nad bílý ocas. Samečci mají poměrně dlouhé rohy, které vzhledem k malým rozměrům těla působí majestátně. Také si budují malé revíry, odkud vyhánějí všechny samce. Své teritorium si (narozdíl od gazely Grantovy) značí, podobně jako třeba dikdik, černými tekutými výměšky předočních žláz, které umisťují na špičky stébel trav.

Také potkáváme pštrosy somálské (Struthio molybdophanes) na pochůzce savanou a rodinku jeřábů královských (Balearica regulorum) a opět dropy, tentokrát dropy bělobřiché (Eupodotis senegalensis).

Rezervace je též místem, kde volně žijí nosorožci bílí (též tuponosí či širokohubí). Ty jsme v Africe ještě neviděli. První den jsme zahlédli jejich rodinku, když jsme k večeru projížděli kolem jejich strážené obory. Kdoví, možná to byli ti z Čech. Ti praví volně žijící se nám ukázali až druhý den. Rodinka s odrostlým mládětem se pásla nedaleko cesty a poté se pomalu sunula savanou. Byli jsme u nich blízko a byli opravdu obrovští. Majestátně působí hlavně velká hlava s týlním hrbem a rohy u obou dospělých. Při pohledu na ně je těžké pochopit, že jen kvůli rohu jsou pytláky zabíjena tak velká a krásná zvířata.

I tady se nám vybavuje jedna z krásných idylek. V podvečer stojíme s autem na planině a kolem dokola našeho auta se pasou zvířata - buvoli, gazely, zebry, impaly, vodušky, buvolci. Celému uskupení dominují nosorožci, ale jsou tu prasata bradavičnatá, zvědavá dvojice šakalů čabrakových, pštrosi a perličky. Všechna tato zvířata lze vidět najednou rozptýlené v blízkém okolí. Ani nefotíme, jen se rozhlížíme a kocháme se tímto bohatstvím. Okamžik, který jinde než v savanách Afriky nelze zažít...

Pokud nejsme na safari, kroužíme po kempu a hledáme další druhy. Nacházíme další dva druhy čejek - čejku běločelou (Vanellus armatus) a čejku šedoprsou (Vanellus lugubris) a papouška žlutotemenného (Poicephalus meyeri). 

V kempu jsou tři silné reflektory svítící do savany, a proto zkoušíme štěstí po západu slunce. Poměrně za tmy ještě stále loví ťuhýci korunkatí (Eurocephalus rueppelli), kterých je tu velký počet. Postupně se usazují do větvoví a blesk foťáku odhalí nádherný výjev, kdy na jednom místě odpočívá několik ptáků, vždy těsně přitulení ve dvojicích, kde si ještě někteří vzájemně probírají peří.

I za tmy jsou čilé čejky a probouzíme jednoho malého myšáka hnědokřídlého (Colius striatus). Podle očekávání v blízkosti reflektorů zahlédneme netopýry a lelky. Lelků je tu několik, sedí na zemi v trávě a občas vyletí za kořistí. Někdy se jen oženou za letícím hmyzem. Zkoušíme je fotit, ale jsou na samé hranici dosahu blesku. S určením to není snadné - jak určit ptáka, kterého pořádně nevidíte a podle výskytu to může být jeden z asi deseti druhů? Nakonec usuzujeme na lelka etiopského (Caprimulgus poliocephalus).

Při brouzdání tmou narážíme na dospělého samce impaly, opět na lesoně pestré, a také objevujme malou antilopku chocholatku modrou. Kolem napajedla se pohybují vodušky a další. S tmou vyrazily za lovem i mangusty abuvudan, šelmičky podobné naší lasici, ale při větších rozměrech. Jsou celé šedé, kromě bílého ocasu. Potkáváme i místního hlídače a ten vypráví, že tu večer jsou i "bush babies", což je zřejmě nějaký druh komby. Procházíme s ním stromy, ale máme smůlu. Pak ještě zmíní stromové damany, a jdeme zase hledat je. Moc to nevypadá, pak hlídač najednou prudce vyrazí do tmy s výkřikem "hyrax", a my za ním. Daman stromový se skryl ve střeše a hlídač má upřímnou radost, že nám ho našel. Oba večery trávíme na pochodu, což nás zcela vyčerpalo. Přesto nám to nedá a v noci aspoň dvakrát vylézáme podívat se na napajedlo.

<<Samburu      Baringo>>