čtvrtek 25. prosince 2014

Sváteční Vltava

Jako už je nám skoro tradicí, i letos jsme se kolem Vánoc - letos na první svátek vánoční vydali k Vltavě do Tróji. Letos jsem se těšila o to víc, že jsem pod stromečkem nalezla nový dalekohled - Nikon Monarch 10x42 a nemohla jsem se dočkat, až ho vyzkouším. Kromě skvělého obrazu a pevného zevnějšku (můj starý dalekohled se začal trošku rozlézat) je až neuvěřitelně lehký. 600 gramů není oproti 1000 g, na které jsem zvyklá, v ruce ani na krku skoro cítit.
Dalekohled při prvním testování neselhal, jen těch ptáků by na Vltavě mohlo být o trochu víc. Není se čemu divit, v tak teplé zimě asi nemají potřebu stahovat se příliš na jih a k řekám. Radost nám ale udělalo množství potápek malých, hejno hoholů (nejméně 3M a 3F), slípky, lysky, kormoráni, racci (ač bouřního, kterého jsem si přála, jsme nenašli), poláků chocholaček jen kolik bychom napočítali na prstech rukou (možná i jedné) a nějaké ty volavky sedící tradičně na stráni na pozemku pražské ZOO.
Nebyli jsme ani jedinými ptákomilci procházejícími se kolem ZOO, dočkali jsme se nečekaného setkáni s Martinem Bullou a jeho rodinou, která si vyrazila na povánoční procházku.
Přestože jsme měli foťák, na focení jsme zanevřeli. Až těsně před odjezdem nám zapózovala "nafouknutá" červenka s vzezřením barevného tenisáku na tenoučkých nožičkách, která se nám předváděla asi dva metra před objektivem. A toho se nedalo nevyužít :)


středa 24. prosince 2014

Vánoce v Klecánkách

Letošní rok je to již potřetí, kdy jsme se krátce po obědě vypravili do Klecánek, na tradiční zpívání vánočních koled za doprovodu živé hudby přímo na náměstí. Letos již poučeni a vybaveni také lucernou, abychom si mohli odnést betlémské světlo jsme byli mezi prvními shromážděnými a čekali na shromáždění sboru místních. Po asi hodinovém společním zpívání jsme sjeli dolů k řece, abychom se podívali, co letos přiletělo za ptactvo. Možná i díky teplé zimě jsme však zpočátku byli poměrně zklamaní, neb jsme v dálce sice viděli pár racků, ale po hoholech, morčácích, ale dokonce i polácích nebo hejnech lysek jako by se země slehla. Náladu nám vylepšil konipas horský na zábradlí u přítoku. Potom jsme přejeli k ostrůvku s nadějí, neobjevíme-li opět kachniky mandarínské, které se tu pravidelně v zimě vyskytují. Nejdřív až na pár březňaček vypadá ostrůvek pustý, ale záhy je vidíme! Dva samečci přece přiletěli. Jeden z nich je jaksi zvláštní. Chybí mu výrazná oranžová barva, zbarvením se trošičku liší a nemá ani typické plachtovité letky, co by se mu zvedaly na zádech. Pravděpodobně tedy nejde jen o nějakou barevnou odchylku, ale možná o křížence s kachničkou karolínskou. Bohužel ale nemáme foťák k pořízení pořádné fotodokumentace...
Snad se tu zdrží a ještě tuto zimu ho vyfotíme.